Anopheles i Pidrman oblékají uhelný rock do nového kabátu

Anopheles, což je jedovaný komár, píchal jed svých hudebních kompozic původně podle světelného obrazu. Komunistické komise, které posuzovaly, zda je někdo k hraní na veřejnost způsobilý, měly za to, že cizí název se ke skupině nehodí a žádaly český. A tak kapela změnila název na Laser. Skutečně ryze český, každopádně leckteří šedesátníci si ho budou dobře pamatovat z tancovaček. Už tehdy ve skupině brnkal na basu Jiří Pidrman, který jako jediný zbyl z původního seskupení v kapele dodnes. Brzy po něm nastoupil i Stefan Řehák, kytarista, jemuž vydržely ostré riffy a párplovsko-zeppelinovské vyhrávky až doteď.

Anopheles a kytarista Steffan Řehák.Zdroj: archiv Anopheles

Jiří Pidrman měl k hudbě blízko už proto, že jeho strýcem byl známý kladenský hudebník Bóra Kříž. Právě on ho k muzice dotlačil nejvíc, i když trochu drsnou metodou. Při kapelnických zkouškách kolem v polovině 80. let mu položil tři otázky: Co je to hudba? Jak se ladí harfa? Kolik má klavír kláves? „Nevěděl jsem ani jednu a byl jsem vyhozen. Další dva, co byli na zkouškách se mnou, uspěli. Na chodbě mi potom Bóra řekl: „Ty jsi můj příbuzný a musíš vědět víc, než ostatní. Takže hudba, to je umění vyjádřené tóny, harfa se ladí ces dur a kláves je u klavíru 88,“ se smíchem vzpomíná na legendárního Bóru Jirka Pidrman.

Anopheles a baskytaristy Jiří Pidrman.Zdroj: archiv Anopheles

Kapela, po Sametové revoluci už pochopitelně s původním názvem Anopheles, měnila osazenstvo poměrně hodně, vedle Pidrmana se vystřídalo bezmála dvacet muzikantů. „Měli jsme výhodu, že jsme byli na Kladensku známí a lanaření těch, které jsme si vyhlédli, bylo jednodušší. Vždycky jsem se snažil a od roku 1989 se Stefanem Řehákem jsme se starali, abychom měli vždycky TOP muzikanty,“ hlásí Pidrman.

Anopheles a baskytaristy Jiří PidrmanZdroj: archiv Anopheles

Každopádně se pořád zlepšovala a díky tomu brala stále častěji i úspěchy. Už nebyly jen kladenské, ale i za hranicemi nejen okresu, ale i celé země. „Hráli jsme na největším festivalu Benátská noc v Liberci, na Moravě, v Krušných horách, na hranicích Německa se Švýcarskem v Kostnici, v Náchodě, Děčíně, Táboře… projeli jsme vlastně celou republiku,“ jmenuje Jiří Pidrman nejzajímavější místa, kde Anopheles pumpovali do fanoušků svoji muziku.

Legendární bubeník Pavel Volf bohužel skonal.Zdroj: archiv Anopheles

Co se týče skladeb, hudbu skládá Stefan Řehák, textařem je Jiří Pidrman. Občas mu vypomohou zpěváci, dříve Vašek Melichar, nyní Vladimír Willy Vyhlas. Dodnes se na koncertech s úspěchem hraje jedna pecka z původního repertoáru: Plujeme spolu na jedné lodi, houpáme se na vlnách. Slyšet bylo o skupině také v roce 2009, kdy nahrála hymnu hokejového klubu Rytířů Kladno Heja Kladno, heja. Tu si ve studiu zazpívali i sami hráči v čele s tehdejším kapitánem Pavlem Paterou, Liborem Procházkou nebo Jiřím Bickem. „Vnoučatům budu jednou vyprávět, že jsme jediná kapela, které na CD zpívají mistři světa, olympijští vítězové i držitel Stanley Cupu,“ směje se Pidrman, sám obrovský hokejový fanoušek Kladna.

Anopheles a Zdeněk Otcovský.Zdroj: archiv Anopheles

Mimochodem Anopheles zabodovali také v soutěži Kladenského deníku v roce 2009. Vyhráli, co se dalo. „Uspěli jsme jak já s Vencou Melicharem v jednotlivcích, tak i kapela, která vyhrála celkové pořadí. Moc velkým překvapením nebylo, že vítězkou v kategorii zpěvaček byla Katka Kučerová, jež s námi několik let zpívala. Ani v krajském kole jsme se neztratili,“ chlubí se Pidrman.

Anopheles.Zdroj: archiv Anopheles

Od roku 1998 se sestava Anopheles přece jen trochu ustálila, přesto dělá změny dodnes a ne vždycky ráda. Smutní byli členové kapely hlavně v roce 2017, kdy se nečekaně odebral na druhý břeh bubeník Pavel Wolf. I on byl zakládajícím a nepřehlédnutelným členem formace. Náhrada byla naštěstí kvalitní. Martin Drahovzal nejprve skupině jen vypomohl, ale cítil se v ní dobře a nakonec nabídku na stálé působení přijal.

Anopheles a Steffan Řehák.Zdroj: archiv Anopheles

Velká změna přišla i předtím na konci roku 2010. Tehdy odešel kytarista Tomislav Binhack a vedení vsadilo na změnu svého hudebního výrazu. Ne že by ubralo na tvrdosti rocku, ale místo druhého kytaristy přišel violoncellista Milan Vlček. Což byla skutečně výrazná změna zvuku, fanoušci ale měli jasno, tohle se jim líbilo. Nicméně také Vlček loni po deseti letech v kapele skončil a přišlo další dilema: kým ho nahradit? „Ne že by nebylo dost violoncellistů, ale takových, kteří půjdou do rockové kapely, fakt moc není,“ ucedil „Pinda“ Pidrman.

Anopheles a zpěvák Vladimír WILLY Vyhlas.Zdroj: archiv Anopheles

Anopheles tak opět vsadili na změnu. Přijali klávesistu Zdeňka Otcovského, který už ve skupině působil, ale před dlouhým čtvrtstoletím. „Nahradit člověka, jenž absolvoval konzervatoř, nebylo lehké. Naše hudba se nedá postavit jen na kytarách, ale po pravdě musím říct, že jsem z kláves zkraje nadšený nebyl. Po prvních zkouškách jsem však musel uznat, že to byl dobrý krok,“ říká kapelník s dovětkem, že klávesy jsou tím, co uskupení aktuálně potřebovalo.

Martin Drahovzal.Zdroj: archiv Anopheles

Změna přišla před časem také na postu zpěváka, kde dvacet let působil Kladeňák samouk Václav V.H.P. Melichar. Ten musel loni kvůli zaměstnání kapelu opustit, ale náhrada je velmi slušná, přišel litvínovský zkušený bard Vladimír Willy Vyhlas. Bohužel, moc toho kvůli pandemii koronaviru se skupinou nestihl, aspoň na pódiích. Něco v roce 2019, ale loni už jen pouhé dva koncerty - festival v Hudlicích a v Bystřici nad Perštejnem. „Všichni nováčci zapadli, s tím jsme spokojeni. Samozřejmě koncerty nám strašně chybí, ale úplně jsme nezaháleli a čas v období zákazů jsme věnovali novým skladbám a díky Stefanově aktivitě natočili nové CD,“ připomíná Jiří Pidrman nahrávku My Bohemia, kterou si můžete objednat na stránkách anopheles.cz Třeba se bude líbit a třeba ji už v létě někde uslyšíte. Anopheles se už živých koncertů nemohou dočkat.

Anopheles.Zdroj: archiv Anopheles