Eliška Davidová dala před kariérou přednost rodině

Eliška ještě pod dívčím jménem Gálová začínala s volejbalem tak trochu z pochopitelných důvodů. Hrál ho její táta, máma dokonce ligu. Není divu, že se zapojila i Eliška a později i její mladší brácha Jakub. Rodina od klasického šestkového volejbalu přešla později na plážový volejbal - beach. A dokonce se jí povedlo založit beachvolejbalový klub Vavřinec Kladno a získat pro něj chátrající sportoviště na kraji Kladna, v Rozdělově. Dnes tam funguje krásný areál, kam se rády chodí bavit desítky (nejen) Kladeňáků.

Zdroj: archiv E. Davidové

Eliška patřila k talentovaným hráčkám a proti srsti jí nebyla ani tvrdá dřina v přípravě. Svého hráčského vrcholu dosáhla v sezoně 2015, kdy se jí dařilo nač sáhla. Z té doby pochází většina ze čtyř milníků její kariéry, jichž si sama cení nejvíc. S Hanou Třešňákovou (nyní Tenklovou) získaly bronzové medaile na ME do 22 let, což Eliška brala víc než čtvrté místo z mistrovství světa, na němž hrála s Adélou Machovou. „Hlavně proto, že člověk hmatatelně drží medaili a máte naprosto jiný pocit než u čtvrtého místa,“ zdůvodňuje Eliška.

Zdroj: František Géla

S Karolínou Řeháčkovou pak zazářily na prestižních Evropských hrách v Baku. Při nominačních kritériích na sebe vlastně zbyly, jenže na horkém ázerbájdžánském písku zahrály fantasticky a skončily v obrovské konkurenci páté.

Ve skvělém roce 2015 pak opět s jinou spolubojovnicí, zkušenou Šárkou Nakládalovou vyhrály dva Super Cupy a byly třetí na mistrovství republiky žen, kde zdolaly i elitní české páry. „Ta sezona mi dala strašně moc. Hodně vděčím skvělé Šárce, s níž jsme si sedly herně i lidsky, a ještě mi předala řadu svých zkušeností. Lépe než v tom roce 2015 jsem se asi nikdy na kurtu necítila,“ uvažuje s odstupem času Eliška.

Zdroj: Olympics.cz

Zatím posledním milníkem její kariéry byl start ve Světové sérii. Se Sárou Olivovou (je partnerkou českého hokejového brankáře Petra Mrázka) se daly dohromady právě s cílem dostat se mezi absolutní elitu a jednou se jim to povedlo, když prošly kvalifikací a zahrály si hlavní turnaj Světové série v Mexiku. „V hlavní soutěži jsme třikrát prohrály 0:2, přesto šlo o skvělý a neopakovatelný zážitek. Hnalo nás to dál, ale nebylo nám přáno, protože při první přípravě jsem dostala mononukleózu a další sezonu zase musela Sára na operaci s kolenem,“ trochu mrzí Davidovou.

Zdroj: archiv E. Davidové

Nakonec dostala přednost práce a později rodina. Dva měsíce po dodělání vysoké školy chemicko-technologické nastoupila Eliška na plný úvazek do práce (pozn. – v době studií si přivydělávala jen na brigádách). V tu chvíli začala chápat ostatní, protože volejbal najednou nešel dělat úplně naplno. „Já totiž byla zvyklá devadesát pět procent kondičních tréninků odtrénovat sama. Trenér mi na dálku jen posílal plán. A najednou jsem viděla, že holky mají pravdu, že po práci se člověk do tréninku už jen tak nepřinutí,“ přiznává.

Zdroj: František Géla

Volejbal sice do loňského roku hrála dál, ale už to nebyla její jasná priorita. Postupně se začala více času věnovat rodině, vdala se za sportovce Martina Davida, s ním podnikali různé výlety. Ale přestože tolik netrénovala, výsledky pořád neměla vůbec špatné. Prý díky zkušenostem z předchozích let.

Zdroj: archiv E. Davidové

Jak už bylo řečeno, manžel Martin je také sportovec. Od malička jezdil na běžkách, a protože pochází z Karlových Varů, tak dokonce jezdil v tréninkové skupince s Lukášem Bauerem. Také hrál tenis, dělal i ostatní sporty a v pětadvaceti začal hrát pro zábavu beachvolejbal. Nakonec získal i medaili na mistrovství republiky a to ukazuje, že má velký talent na všechny sporty. Právě díky beachi ho Eliška poznala, vzali se a v létě čekají prvního syna. „Myslím, že ke sportu ho povedeme oba,“ říká.

Zdroj: archiv E. Davidové

Zeptáte-li se Elišky, zda v kariéře došla tam, kam chtěla, odpoví, že v podstatě ano. „Toužila jsem se dostat do Světové série. Se Sárou Olivovou jsme se snažily, hrály kvalifikace a jednou se přes ni dostaly i do hlavní soutěže. Nicméně mi časem nepřišlo reálné, že se mohu dostat na nejvyšší vrchol, a to ani v českém měřítku. Nejlepší páry jsou prostě jinde, už díky lepším predispozicím, byť si myslím, že když člověk maká, může dotáhnout i toho talentovanějšího. Co se týče mých dětských dnů, byly možná větší, ale jako realista musím říci, že jsem spokojená s tím, kam jsem se dostala, kolik zážitků jsem s beachvolejbalem zažila. Není čeho litovat, dosáhla jsem svých cílů.

Zdroj: Vavřinec Kladno

Volejbal bude součástí jejího života i dál, alespoň teď si to myslí. Po porodu by se zase někdy ráda dostala trochu do formy a zahrála si. Nicméně tuší, že to nebude nic jednoduchého, protože beach je velmi fyzicky náročným sportem. „Zda se zapojím závodně, to nechávám být, protože nevím, jak nám vše bude fungovat s rodinou,“ netroufá si odhadovat finanční audit-konzultantka, tedy kontrolorka účetních uzávěrek.

Zdroj: archiv E. Davidové

Že věnovala volejbalu a beachi tolik energie a času, toho vůbec nelituje, naopak. „Sport vás naučí být cílevědomý a to člověk ocení v celém životě. Nespokojí se jen tak s něčím a jde si za svým, rozvíjí se. Já k rozhodnutí skončit dlouho spěla. Věděla jsem, že nemohu pořád vydělávat peníze jen na brigádách a při opravdovém zaměstnání zase brzy poznáte, že nemůžeme dělat sport úplně naplno. Dříve jsme si nedovedla představit, že nebudu o víkendu na volejbalu, teď už mi to přijde normální. Už si užiji i to, že se jdu projít do přírody na procházku, nebo jedu na nějaký výlet, že máme s manželem čas na sebe. Proto určitě nelituji, že jsem skončila, ale zároveň jsem ráda, že mi beach volejbal umožnil krásné dětství a dospívání,“ vypráví a dodává: „Nebyla jsem tak skvělý sportovec, abych si sportem uměla vydělat dost peněz. Když jste studentem, můžete to zkoušet. Nemáte tolik výdajů a povinností. Ve chvíli, kdy začnou přicházet a začnete myslet třeba na rodinu, být samostatnější, nemůžete spoléhat na prize money, které vyděláte v Česku. Pak je větší tlak na mezinárodní turnaje a tam jsme nebyly tak úspěšné. Proto si myslím, že moje rozhodnutí bylo spíše racionální.“