Předchozí
1 z 5
Další

Jiří Rezek se vzepřel osudu a odnaučil se koktat  

Čtyřiašedesátiletého Kladeňáka Jiřího Rezka zná většina lidí jako zpěváka. Není divu, vždyť také za dob své největší slávy i třikrát týdně vystupoval na Hotelu Kladno. V posledních letech se ovšem Jiří věnuje spíše psaní knih, zatím má na svém kontě čtyři, pátá je ovšem na cestě. To vše dokázal i přes fakt, že nikdy neměl na růžích ustláno. O matku přišel ve třinácti letech, celkem čtyři roky pobýval v dětských domovech, navíc musel bojovat s vadou řeči – koktáním. Se vším včetně posledního zmiňovaného bodu se ale vypořádal vskutku bravurně.

Jiří Rezek

To, jak jsem se dostal ke zpívání, byla velká náhoda. Nikdy jsem totiž netoužil po tom, být zpěvákem nebo muzikantem. Už jako dítě jsem ale prý dobře zpíval, ve dvanácti letech jsem uměl napodobovat Karla Gotta nebo Václava Neckáře. Nevlastní bratr Pavel kdysi dostal kytaru, a protože byl ovšem hluchý jako tetřev, a neměl talent, tak mi ji jednou přenechal. Bylo mi sedmnáct a já se v tom okamžitě našel.

Jiří Rezek

Nakonec jsem strávil šestnáct let ve skupině Václava Škváry, za tu dobu jsem s kapelou stihl odzpívat 2456 vystoupení. Poté jsem několik let hrál také s Karlem Cívkou, mimo jiné také v rakouském Berwangu, Innsbrucku či Lanersbachu. Potom jsem měl angažmá také ve Vídni, ke konci mé pěvecké kariéry jsem měl ale trochu smůlu. V roce 1992 jsem totiž dostal skvělou nabídku za obrovské peníze, avšak onemocněla mi manželka, a tak jsem ji nevzal.

Jiří Rezek

V roce 1992 jsem začal publikovat své texty v novinách Kladenský Kovák a Kladenské noviny. Z knih mi pak první vyšla v roce 2002, jmenovala se Thienfeld. Následovaly pak knihy Zatracení parchanti (2006), Láska po kladensku aneb kladenský dekameron (2014) a Já ko… ko… koktám (2018). Právě v poslední zmiňované knize popisuji, jak jsem se zbavil koktání.

Jiří Rezek

Od malička jsem měl s koktáním strašné problémy. Například u děvčat jsem si to vždycky pokazil touhle vadou řeči, nebo jsem se radši o nic vůbec nepokoušel. Posouval jsem se dál drobnými krůčky, například tím, že jsem dokázal plynule v obchodě říci: „Dobrý den!“. Tyhle dílčí úspěchy měly velký vliv na mou psychiku, klid, sebejistotu, a tak jsem se postupem času koktání takřka odnaučil.

Jiří Rezek