Sám o sobě říká, že byl průměrným ligovým hokejistou. Přesto Michal Havel dokázal během kariéry nastřílet za sezonu i 16 gólů a následně udělat přestup kariéry z Kladna do Sparty. Tím ale jeho kariéry vzala zlom směrem dolů, ve velkoklubu se neprosadil a stal se nástrojem neúprosného hokejového byznysu. Čelil mu po svém, začal úspěšně podnikat v reklamě a vydržel dodnes. Kluk z jihočeského Vimperku zakořenil v Kladně a poutavé jsou i jeho vedlejší zájmy, třeba golf, windsurfing nebo hraní na bubny a kytaru.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Co Michalu Havlovi dala hokejová kariéra či lépe řečeno celkově sport do podnikatelského života? Sám říká, že osmdesát procent toho, co teď dělá. „Člověk od nějakých pěti let sportuje z lásky ke sportu, ale když začne vydělávat peníze, už to není taková sranda,“ tvrdí.
Zdroj: archiv M. Havla
Havel kdysi vykročil za svým cílem z malého města, Vimperka. Málokdo mu tehdy věřil, že se může hokejem živit. Dokonce ani jeho učitelka, které to řekl někdy ve třetí třídě. „Hezké je, že když jsme se kdysi potkali, přiznala, že si na to vzpomíná a že mi prostě nevěřila. Já si za svým cílem šel, hodně mě podporoval táta. A mně se to povedlo. Mám vyzkoušeno nejen z hokeje, že když něco chceš dokázat, tak to prostě dokážeš. Má to překážky a leckdy zjistíš, že to nakonec nebylo ono, ale dokážeš to,“ už dnes dobře ví Michal Havel.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Nakonec se dočkal na dnešní poměry hodně pozdě, ve čtyřiadvaceti, kdy si ho vytáhlo po dobrých výkonech v Mělníku tehdy ještě extraligové Kladno. V něm se stal nadlouho pevnou součástí sestavy, po pádu do první ligy dokonce zásadně pomohl k návratu mezi elitu, když v šesti barážových duelech zaznamenal sedm kanadských bodů a dal i poslední gól série, který Středočechy vrátil do extraligy.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Později se dostal i do elitní společnosti bývalých skvělých reprezentantů Pavla Patery, Martina Procházky či Martina Ševce, s nimiž chodil na přesilovky, a nastřílel za sezonu 16 branek. To už je značka kvality a přišel tak vysněný přestup do velkého klubu – Sparty. Jenže ta ho téměř nevyužila, prodala ho do Ústí nad Labem, kde si Havel vůbec nesedl s koučem Janem Votrubou. A protože už podnikal, hrdě z týmu odešel.
Zdroj: archiv J. Zelenky
„Hokej měl nějakou hierarchii, ať už vztahy v kabinách, dobré i špatné trenéry a stejné je to v podnikání. Já měl výhodu, že jsem poznal v hokeji i odvrácenou tvář byznysu, byl jsem připraven. A hlavně jsem začal podnikat už během kariéry a ve chvíli, když mě prostě v hokeji už něco hodně štvalo, mohl jsem říci: Já vám tady na to….. A odejít pyšně středem. Pocit, když jsem to tehdejšímu trenérovi v Ústí panu Votrubovi řekl, byl z nezaplacení,“ vybavuje si pro sebe příjemné chvíle.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Bylo mu přitom teprve jednatřicet let, končit zdaleka nemusel. I smlouva byla na dost peněz. „Jenže v tomhle věku se už nechceš moc kousat, chceš hrát naplno, ale s klidnou hlavou. Pokud nejsi lídr či hvězda týmu, tak se jako průměrný hráč stáváš takovým práškem na praní, který mohou kdykoliv a kamkoliv přemístit. Hraješ pro výsledky, ale pak zjistíš, že vše je trochu jinak. Že se někde něco dohodlo za nějaké peníze a že vlastně nezáleží na tom, jak hraješ nebo jak se cítíš, ale jakou máš tabulkovou hodnotu. Ani trenéři se za vás většinou nepostaví a raději nasadí toho, koho chce nasadit vedení a sponzoři. Když jste uvnitř toho soukolí, zpočátku si to neuvědomujete, ale časem ano. Já měl v Ústí ještě smlouvu na tři roky za relativně krásné peníze, přesto jsem už byl v pozici, kdy jsem trenéru Votrubovi mohl říci otevřeně, co si myslím. Že se mnou nemohou orat podle nich, že mě pošlou na čas do nižší ligy a sníží plat. Už mi nebylo osmnáct, kdy každý zavře ústa a jede dál. Tehdy to byl jeden ze skvělých pocitů mé hokejové kariéry, že jsem konečně mohl říci svůj názor, vypovědět v okamžiku tehdy ještě tříletou smlouvu a jít svou cestou.“
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Michal Havel hrál ještě chvíli pro zábavu, krásný čas prožil třeba v Kitzbühlu, kam mu pomohli dostat se další Kladeňáci Josefové Zajíc a Wimmer. Stále častěji však dostávalo přednost podnikání. Jeho firma pronajímá v Kladně a na Mělnicku reklamní plochy, navíc zajišťuje kompletní servis v oblasti grafického designu a tisku. „Sport a podnikání jsou v podstatě podobné, protože ani v podnikání někdy neděláš obchod, který sis vysnil. Má ale výhodu v tom, že jsi nezávislý a můžeš si pak říci svůj názor. Být svým pánem, to se nedá zaplatit,“ tvrdí.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Zprvu hokejista, pak podnikatel se postupně stal i něčím, co byste nečekali – zpěvákem. Natočil pár písniček s kytarou, ale jeho ambicí nebylo prosadit se v showbyznysu. Spíše si sám udělat radost a svou hudební tvorbu si uchovat. „Já nikdy kytaru neměl. Ale když mi bylo osmnáct, začala Nirvana a její Unplugged, někdo si asi pamatuje. Já mám rockovou hudbu rád a Unplugged mě dostal. Od kámoše jsem koupil starou kytaru, zaplatil jsem mu za ni snad osm piv. Internet ještě nebyl, ale já si přesto někde sehnal vytištěné akordy a během dvou let jsem se naučil hrát i zpívat texty. Postupně jsem někdy v roce 1999 začal skládat i písničky a první si i natočil,“ vzpomíná.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Sehnal si od kamaráda kontakt na studio, ale to stálo dost peněz a Havel v té době dostával za hokej dva tisíce měsíčně. Přesto ušetřil a za sedmnáct tisíc si zaplatil první cédéčko. „Byl to skvělý pocit, přestože mi peníze vyšly jen na jedinou stopu,“ směje se.
Postupně ale začaly počítače, dneska si leckdo zmixuje svoje nahrávky sám. To byl i případ Havla. Zase mu kamarád v jednoduchém programu udělal bubny, basu a on jen s kytarou dohrál zbytek. „Už jsem víc vydělával a mohl si dovolit cédéčko za větší peníze. Pak ale přišla odmlka, protože jsem začal hrát hokej profesionálně, do toho přišla rodina. Jen když jsme někam jeli, tak jsem kytaru brával a všichni chtěli, abych hrál a byla dobrá pohoda.“
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Ve čtyřiceti si přál k narozeninám akustickou kytaru a přátelé mu ji koupili. A na ni začal skládat, i když neumí noty. Občas si svoje kousky nahrál do mobilu, pak na počítači doplnil dalšími zvuky. Vznikly hezké písničky Čtyřicet let zpátky nebo Akorát…
„Ta první je už dost stará, z roku 2014. Tehdy jsem měl strašně moc práce, přesto ta písnička nějak vypadla. I proto, že jsem slíbil, že když si koupím novou kytaru, tak něco složím,“ vysvětluje.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Pomocí svých písniček teď pomáhá malému chlapci ze Slaného Hynkovi Skúrovi, jenž utrpěl vážný úraz a léčba je drahá. Za zhlédnutí svých písniček na Youtube přispívá on i další lidé právě na léčbu Hynka. Jak tahle myšlenka vznikla? „Nejsem žádný zpěvák a chtěl jsem, aby ty písničky, když už je někam dávám, měly nějaký účel. My se tehdy seznámili s Hynkovou maminkou a přemýšleli, jak tu pomoc udělat. Tehdy jsem hodně běhal a vymysleli jsme, že se na Hynkovo konto ( www.konto-hynek.cz) bude platit od každého mého uběhnutého kilometru. Chytlo se to mezi známými včetně těch lépe situovaných, kteří třeba pomohli, i když neběhali. Také vznikaly další běžecké skupiny, o kterých jsem ani nevěděl. Pěkně se to rozjelo a do toho později podobným způsobem zapadly i moje písničky,“ vypráví.
Zdroj: Deník / Rudolf Muzika
Za každé zhlédnutí písničky na Youtube zaplatí Havel Hynkovi jednu korunu. „Všichni jsou spokojeni. Já se mohu realizovat a dělat něco, co mě baví – a ne pouze do šuplíku – Hynek má zase nějakou podporu, kterou hodně potřebuje. Ta písnička se samozřejmě dostává dál a dál, už není díky sdílení jen pro mé známé a kamarády a přibývají i lidé, kteří třeba s podporou přijdou také. Peníze, které nakonec vybereme, jsou v podstatě malé, ale je to pomoc a my jsem rádi, že aspoň takhle pomoci umíme,“ dodává Michal Havel.
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
