Modelářský mistr republiky Marek Patera začínal s vystřihovánkami z časopisu

Asi jako každý kluk jsem začínal s vystřihovánkami z časopisů. Za minulého režimu chtěl každý kluk mít takzvané angličáky, jenže ty tu nebyly, a tak jsem si musel vystačit s papírovými auty. Tenkrát jsem chodil také do kroužku, který byl pod Svazarmem. Jenže bylo mi asi deset let, takže jsem toho tehdy ještě víc zkazil, než vytvořil. (směje se) Postupně jsem se naučil už i vymýšlet, rýsovat a vyrábět jednoduché modely. Když jsem pak dostal nějaké peníze, tak jsem si jednou za čas koupil také plastikový model.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Vždycky mě to táhlo do Prahy, a tak jsem se tam jednou z Bruntálu, odkud pocházím, s kamarádem vydal, přičemž jsme dělali ochranku v jedné bance. Odtamtud jsem po čase odešel a šel dělat celníka, kterého dělám dodnes. Bydlel jsem v té době na ubytovně a měl spoustu volného času, a tak jsem si zase začal kupovat různé plastové modely tanků a letadel. Po nějaké době jsem se ovšem vrátil k papíru. Jedná se totiž o takové „panelákové modelářství“. Na ostatní modely potřebujete speciální vybavení a prostory, jenže na papírové stačí nůžky, pravítko, lepidlo a malá místnost.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

V té době byl boom těchhle vystřihovánek. Tak jsem postavil svůj první soutěžní model, o kterém jsem si myslel, že je dobrý. Přivezl jsem ho na soutěž a skončil někde na chvostu. Zjistil jsem, že jsem byl se svým umem zcela někde jinde, než ti, kteří tam vyhrávali. Postupem času jsem se ale vypracoval. Asi nejsložitějším modelem, který jsem postavil, je loď korveta z druhé světové války, se kterou jsem na mistrovství republiky skončil druhý. Stal jsem se také mistrem republiky v kategorii letadel, a to s italským bombardérem z první světové války.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

S papírovými modely jsem ale před časem skončil. U každého modeláře přijde stav vyhoření. Zkrátka už mě papírové modely tolik nebavily, navíc jsem se dostal do určitého patra, kdy jsem tu činnost velmi ovládal. Nějaké modely už jsem na závěr dělal už jen z povinnosti, což poznal i jeden můj skvělý kolega, který mi řekl, že model je sice pěkný, ale je na něm vidět, že jsem ho nedělal srdcem. A co jsem z toho měl, když jsem jezdil z výstav ověnčený medailemi, ale vlastně už mě to ani nebavilo.

Zdroj: Deník / Jan Brabec

Moje žena by dokázala popsat, jak netrpělivý a vzteklý dokáži být. Kouzlo dobrého modeláře spočívá v tom, poznat, kdy toho má dost. Musí si uvědomit, že modely dělá pro zábavu, takže když vidí, že ho to nebaví, je potřeba si dát přestávku a pokračovat jindy. Nejednou jsem měl nad modelem vztaženou pěst a chtěl jsem ho rozbít. Vždy jsem si ale uvědomil, i díky své ženě, kolik času jsem do něho investoval.

Zdroj: Deník / Jan Brabec