Předchozí
1 z 8
Další

Sokolník Jiří Sábl: Orel Alžbětka je vlastně rodinný příslušník

Jiří Sábl (61) ze Slaného se pětačtyřicet let věnuje sokolnictví. V současné době chová čtrnáctiletou samici orla skalního Alžbětku. K této zálibě ho jako kluka přivedl kamarád hajný Karel Bok. „Odmala jsem chodil do lesa, zajímala mě příroda a dravci. S Karlem jsem se potkal jako žák na hokeji, kde byl on brankářem. V přírodě jsme pak byli prakticky pořád, jezdili společně na čundry a tak. Co se týká dravců, začínal jsem s kalousem ušatým, poštolkami a jestřáby. Prvního jestřába jsem měl v šesté třídě. Prvního orla až po revoluci v roce 1989 právě od hajného Boka. Dříve se u nás ani takový dravec získat nedal. Leda na západě,“ vzpomíná na své sokolnické začátky Jiří Sábl.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Aby mohl chovat dravce, dal se už v mládí k myslivcům a složil odpovídající zkoušky, včetně těch sokolnických. „Registrovaným sokolníkem jsem od konce sedmdesátých let. Za tu dobu jsem pro sokolnictví nadchnul hned několik svých kamarádů, kteří také ve Slaném chovají dravce, ať už je to Ivan Ekert nebo Aleš Steinbrecher. Ten je dnes předsedou kladenského střediska sokolníků. Středisko sdružuje sokolníky nejenom ze Slaného, Kladna a okolí, ale i z Poděbrad, Nymburku, Chomutova a například vzdáleného Chebu.“

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Dravci se sokolník musí věnovat denně, jako třeba psovi. Když mají mladé nebo pelichají, nastává období klidu a dravec se necvičí. „S výcvikem začínáme zhruba v srpnu a sokolnická - lovecká sezóna trvá do konce ledna. Pak už začíná tok. Alžbětka mě bere jako svého partnera, takže toká na mě a chce se pářit. Inseminuje se výhradně uměle. Než je samice chovná, trvá to nejméně pět let. Žanetka už měla dvakrát mladé. Poprvé jedno a podruhé tři. Letos se to nepovedlo. Někteří její potomci žijí v Čechách a jeden ve Francii,“ dodává sokolník.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Jirkův první orel byl samec Bobek, kterého mu bohužel nezodpovědný a „na ránu chtivý“ myslivec zastřelil. Bez pokuty se to sice neobešlo, ale zvířeti už život nikdo nevrátí. „Potom jsem měl křížence orla stepního se skalním. To byla Vendulka, tu jsem ale časem přenechal kamarádovi. Nemá přece jen takovou výkonnost, jako orel skalní. Současnou Alžbětku jsem získal od kamaráda z Benešova z domácího odchovu,“ říká chovatel.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Sokolnictví je pro chlapa vášeň a láska na celý život. „Alžbětku bych za žádnou ženskou nevyměnil! Pro někoho je to možná nepochopitelné, pro mě je jako rodinný příslušník. Orlice si odletí a zase se vrátí, protože ví, že u mě dostane nažrat a všechno, co potřebuje,“ říká Jiří Sábl. „Když si uloví třeba lišku, sedí na ní tak dlouho, dokud nepřijdu. I zde nám pomáhají moderní technologie a orlice je vybavena například vysílačkou,“ dodává.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Volnost, lov, příroda. Zkrátka životní styl. „Někteří moji kamarádi mají sokolnictví i jako povolání a například Ivan Ekert střeží s dravci prostor na letišti. Jeho úkolem je zabezpečit v areálu letiště bezpečný vzlet a přistání letadel s ohledem na ostatní ptáky a zvířata, která jsou zde, vzhledem k bezpečnosti, nežádoucí. Mě tohle ale nikdy nelákalo. Je to velice náročné, když člověk tráví i dvanáct hodin s cizími dravci. Já sokolnictví dělám nejraději jen pro radost a výhradně se svým zvířetem,“ vysvětluje Jiří.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Přestože je Alžbětka majestátní zvíře s obrovským rozpětím křídel, je to jinak krotký mazlík, děti se s ní rády fotí. Je často hvězdou akcí pro mládež, mysliveckých setkání nebo největšího každoročního Mezinárodního sokolnického setkání v Opočně.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Lidé by ale neměli zapomínat, že orel skalní je dravec a především lovec. „Ve Slaném mám Alžbětku na zahradě, kde sedí přes den na sokolnickém posedu a pozoruje okolí. Nedávno mě ale zamrazilo. Z okna jsem viděl, jak k ní přivedl nějaký tatínek holčičku. Dravec byl pomalu větší než ona. Tatínek k Alžbětce dítě ale postavil a bez okolků si obě fotil. To je opravdu nebezpečné! Kdyby dívenku chytla, tak ji přinejmenším velice poraní. Nikdy tohle bez dozoru sokolníka nedělejte!“ zdůrazňuje na závěr sokolník.

Chovatel samice orla skalního Jiří Sábl ze Slaného na Kladensku.Zdroj: Deník / Michal Bílek