„Ty snad ani nejsi ženská!“ prohlásil dnes můj partner, když jsem se podivovala nad tím, že zcela nový, ještě nepoužitý úklidový hadřík, který jsem právě zakoupila v drogerii, nelze pro daný účel pořádně použít. Nejenže nesaje, ale nejde ho ani pořádně vyždímat a zanechává za sebou mokrou stopu. „To přece musíš vědět, že na úklid se používá staré bavlněné tričko! Tyhle hadry nefungujou!“ dodal.

A jak mám proboha vědět, že tyhle hadry nefungujou, když jsem to ještě ani nevyzkoušela. Patrně je můj pán ten zkušenější z dvojice, který se nechal napálit dříve než já a teď dělá chytrého. Kdyby totiž ten krásný růžový puntíkovaný profesionální hadřík nikdy předtím nepoužil, nevěděl by stejně jako já, že nefunguje!

Vzhledem k tomu, že bavlněná trika už dávno nenosím a ta, která jsme měli, dávno pán vytahal do garáže, těžko bych nějaké staré bavlněné triko doma našla a těch nových, sněhobílých, které muž nosí pod košili, je mi líto.

Jsem šetrná hospodyňka, proto jen tak z něčeho hadr neudělám a když, současné oblečení je většinou ze syntetických materiálů, které nesají, anebo z viskózy, která po styku s vodou ztvrdne jako prkno.

Kateřina Nič Husárová.
GLOSA: Konečně bez Tečky!

Nevím, jestli nejsem ženská, ale pro genderovou vyváženost ve společnosti jsem se musela v životě lecčemu naučit a v práci musím obstát na výbornou jako muži. Zaměstnavatel rozdíly nedělá.

Za dveřmi společné domácnosti je však přece jen moje ženství tak nějak automaticky předpokládáno, i to, že se chopím vařečky a stejně tak umně hadru. Nebráním se tomu, pokládám to za přirozené a nejsem z těch, které by se feministicky vymezovaly. Proč taky. Syna jsem porodila, s láskou o něj pečovala a stejně tak o muže a celou domácnost. Je to radost i relax po celodenním stresu v práci, kde se na pohlaví ohled nebere.

Takže, mám-li v zaměstnání obstát jako chlap, už nikdy nechci doma slyšet, že nejsem ženská. Nakonec, kdo ví, kdo ten hadr vymyslel. Patrně nějaký vědátor, který hadr nikdy v ruce neměl. A ženská to asi nebyla!