Doba covidová přináší zvláštní situace. Jedna z nich souvisí se smutnou skutečnost, že i přes množství lidí, kteří nás denně v důsledku zákeřné choroby opouštějí, máme minimum příležitostí, jak se s nimi důstojně rozloučit.
Smuteční obřady jsou povoleny do patnácti osob a návštěvy v soukromí, kde by bylo možné vyjádřit soustrast, jsou nežádoucí. Nezbývá, než zakoupit decentní kondolenci a pozůstalým ji poslat.
Pokud jste si však stejně jako já mysleli, že ji koupíte v trafice, jste na omylu. V některých z nich takové zboží už vůbec nevedou a v obchoďáku vám ho neprodají.
To, že si nemohu už řadu měsíců koupit spodní prádlo nebo punčocháče, jsem oželela. Ale když jsem narazila na zapáskovaný stojan s kondolencemi a gratulacemi a pokladní jen bezmocně krčila rameny, to mě opravdu zamrzelo.
Díky tomu, že kromě smutných událostí nás provázejí ruku v ruce i ty veselejší, zachránili mě nakonec v květinářství. Při čekání na pugét ve frontě před obchodem jsem si náhodou všimla, že tam mají též stojan s kondolencemi a gratulacemi.
Prodali mi ochotně obojí, smuteční obálku i gratulační. A jelikož je v době covidové výběr zboží omezený, musela jsem přijmout i to, že dostupná narozeninová přání jsou s předtištěným textem.
I to bych skousla, ale že jsem právě mířila za pětadevadesátiletou jubilantkou, která není moje příbuzná a rozhodně si netykáme, nezbývalo nic jiného než slova omluvy. Naštěstí má obdarovaná dáma vytříbený smysl pro humor.
