Zase jednou platí: Inter arma, silent musae. Když řinčí zbraně, múzy mlčí. Hokej je tvrdý boj o body, prohrávat nechce nikdo.
Když Jágr s Plekancem bojovali za mořem nebo v reprezentaci, čeští fanoušci je ve velké většině velebili. V okamžiku, kdy bojují svými zbraněmi na českém písečku, je vše jinak.
Když se vrátili domů, měli oba velké ovace. Jágr vyprodává všechny arény, v padesáti baví svými kousky. A co vymysleli jiní (a nyní se schovávají), tedy uzavření extraligy, za to schytává nadávky.
A Plekanec? Vzdor svému jménu a lukrativnějším nabídkám půlky extraligy šel pomoci Kladnu, aby se po pěti letech vyhrabalo z bídy druhé ligy. Pak odejde za přítelkyní do Brna, s níž čekal mimino, a když se vrátí domů jako soupeř a dělá v podstatě jen to, co celou kariéru, dočká se pískotu. Zřejmě měl zápas podle některých Kladeňáků odfláknout…
Jenže když mohli Češi fyzicky útočit i na Karla Čapka za jeho protiválečné dílo, čemu se vlastně divit…