Při návštěvě hořovické nemocnice jsem měl příležitost hovořit s vrchní sestrou interny Pavlínou Radostovou, jejíž pracoviště se s nástupem další vlny pandemie muselo už potřetí převléknout do stavu covidového infekčního oddělení. Cílem setkání bylo nahlédnout pod pokličku, jak se zdravotníci s následky epidemie dokáží vypořádat s odstupem času. Ledacos se změnilo hlavně chování lidí.

Po téměř dvou letech máme už relativně dost zkušeností a spoustu toho děláme lépe a jinak. V nemocnici je ale personál nucen pracovat stejně. Čili tak, aby před infekcí ochránil nejen sebe, ale i celé oddělení. A dělat to už počtvrté je vysilující. „Naši práci máme rádi, ale už nás unavuje ji dělat ve skafandru. Jsme interní oddělení a rádi bychom se k interně vrátili. Když to teď vše začínalo nanovo, tak mi plno sestřiček říkalo, že už to nechtějí dělat. Nikdo už to nechce dělat,“ uvedla mimo jiné vrchní sestra.

V Kladenské škole prasklo topení, mnozí museli přijít narychlo do práce.
V Kladenské škole prasklo topení, voda zaplavila přízemí i suterén

Náročná práce tak zůstává neměnná, ale zato nálada ve společnosti se výrazně změnila. Zatímco se na začátku zdravotníkům tleskalo, nyní se na ně v tom lepším případě pouze řve. V Hořovicích se například setkali s nepříjemnou rodinou postarší pacientky, které se vybil telefon. „Já vám volám teď, vy se oblíknete, půjdete tam a telefon jí zprovozníte,“ takto se sestrami v Hořovicích rodina bavila. „V začátcích k nám lidé byli velmi milí a cítili s námi, ale taková ta pozitivní nálada z lidí vyprchala,“ v této souvislosti podotkla Pavlína Radostová.

Proč se tak děje, je téma na samotný sloupek, v kterém můžeme polemizovat o rozdělené a nahněvané společnosti. Měli bychom si ale uvědomit, že zdravotníci jsou pořád lidé jako my, kteří se snaží dělat svoji práci co nejlépe; a hlavně jsou tu pro nás a naše blízké. Nevybíjíme si tak svojí frustraci z těžké doby na nich.