Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Podobně jako ve známé české pohádce o Pyšné princezně, kde bázlivý král vydával ve strachu před svými rádci zmatečné příkazy, si v pondělí 5. května ráno připadali nejen v provozovnách kadeřnictví, ale také ve školkách, kde se včera po dlouhých týdnech omezení konečně opět otevřely dveře.

S covidem jsme se za více než rok tak nějak naučili žít a příliš se nevzpouzet nařízením, ale to, že se příkazy mění každým dnem a přecházejí z jednoho extrému do druhého, na to se přivyká jen stěží.

Po mnoha měnících se nařízeních musely kadeřnice odchytávat nejčerstvější zprávy o způsobu testování zákazníků z ranního rádia. Ředitelky mateřských škol zase s pokorou přijaly skutečnost, že se děti nemusí vůbec testovat.

Pochopitelně jsou předškoláci rádi, že do školky mohou konečně bez roušky a nikdo je nešťourá špejlí v nose, ale zda netestovat před vstupem do kolektivu vůbec, to je otázkou. V tomto případě ukáže čas, co se z plošného vypuštění netestovaných capartů mezi vrstevníky za pár dní vyklube. Povolené to nicméně je, takže hurá za kamarády.

První den rozvolnění v kadeřnictví Ivany Soukupové ve Slaném.
Telefony drnčí, diáře se plní. Zákazníci na Kladensku vzali kadeřnictví útokem

Většina pedagogů, kteří měli zájem, už očkování podstoupila, tudíž jim snad velké riziko přenosu nehrozí, a ti opatrnější ústenky raději mezi dětmi zatím neodkládají.

V některých školkách spoléhají nadále více než na vládní opatření na vlastní rozum a provádějí pečlivě ranní filtr. Kdo má rýmu, odchází pro jistotu zpátky domů. Odmítnutých dětí ovšem bylo včera na Kladensku minimum a mezi kamarády většinou zářily štěstím.