Andrej Babiš potřebuje vyhrát prezidentské volby. Je pro to schopen udělat mnohé. Když jeho volební marketéři zjistili, že je mezi českými voliči obava z rozšíření války na Ukrajině, tak se z Andreje Babiše stal do konce volební kampaně ten největší mírotvůrce, kterého kdy Česko zažilo. A vžil se do toho tak, že v předvolební debatě v České televizi prohlásil, že by Polsku, našemu spojenci v NATO, neposkytl v případě válečného konfliktu vojenskou pomoc.

Pak to vzal sice rychle zpátky, ale diplomatický skandál už byl na světě. Proti Babišově výroku otevřeně protestovali tři pobaltští ministři zahraničí a dostal se do palcových titulků polských médií. O nějaké zahraničí tady ale teď nejde, důležité bylo vyslat signál voličům. A ti si zapamatují větu, že Babiš by české vojáky do války neposlal.

Jenže Babiš není v české politice nepopsaný list, ale člověk, který byl skoro čtyři roky vicepremiérem a další skoro čtyři roky premiérem této země. A během té doby se nějak choval, nějak rozhodoval. Jeho vláda se v dodržování našich spojeneckých závazků v NATO chovala nadstandardně.

Andrej Babiš nejen nechal až do samotného konce, na rozdíl od jiných zemí NATO, bojovat a někdy i umírat české vojáky v dalekém Afghánistánu. Česká republika dokonce vyslala své vojáky do dramatické mise v Mali, k čemuž nás žádné spojenecké závazky v NATO nenutily. A pokud Andrej Babiš prohlásí, že by do Polska české vojáky neposlal, tak je třeba mu připomenout, že to byla jeho vláda, která poslala naše vojáky na vrcholu krize s Ruskem bránit naše spojence v Pobaltí. No a pokud jde o rozpočet na českou armádu, zvyšoval ho Babiš jako premiér tak jako žádný předseda vlády před ním.

Tím vším by se vlastně Andrej Babiš mohl chlubit, ale těžko by se to vysvětlovalo jeho dnešním voličům. Nechlubí se tím, protože chce vyhrát volby s heslem, že je „mírotvůrce“. Jenže Babiš to stejně jako s tím Polskem nemyslí ani s mírem vážně. Říká to jen, aby vyhrál.