Příjemné májové počasí svádí k procházkám. Po delší době jsem zamířila do lesíka u Kladna, který se rozprostírá nedaleko Kožovky. Bez konkrétního cíle, jen tak nazdařbůh, cesta, stromy, sluníčko… Míjím pouze jednoho důchodce, vyměníme si pozdrav a letmý úsměv a každý si jdeme po svém.

Lesní rozjímání po chvilce přeruší osamocený pomníček uprostřed lesa. Protože jsem Slaňačka, moc dobře to tu neznám. Jdu proto blíž a čtu strohý nápis Jana 17. 3. 1938 – 18. 5. 1955. Chvíli počítám, bylo jí pouhých sedmnáct a narozeniny měla jen o den dříve než já.

Kateřina Nič Husárová.
FEJETON: Tak jsem ženská, nebo ne?

Lidská zvědavost vítězí nad turistikou, otevírám chytrý telefon a se slabším signálem hledám vysvětlení k pomníčku. Záhy se dočítám, že před sedmašedesáti lety po této cestičce projížděla na kole dívka Jana cestou z nedaleké obce Pletený Újezd do Kladna, kde bydlela. Když přejela železniční koleje, napadl ji skrytý vrah. Nejdříve ji udeřil do hlavy, omráčil, zneužil a poté zavraždil.

Následně se rozeběhlo policejní pátrání, dokonce byl zadržen i známý sériový vrah Václav Mrázek z Kladna, který v té době vraždil podobným způsobem i mimo náš okres. Protože tehdy chyběly důkazy, nebyl za vraždu Jany nikdy obviněn. Za sedm prokázaných vražd skončil o dva roky později na šibenici.

Pokud nevraždil Mrázek, kdo tedy? A žije stále mezi námi? Je to reálné a třeba ještě teď bydlí v Kladně. Kdyby byl tehdy v roce 1955 dvacetiletý, dnes by mu bylo 87 let. Mohl by jím být zrovna ten starý pán, kterého jsem před chvíli potkala… Děsivá představa.

Kateřina Nič Husárová.
GLOSA: Konečně bez Tečky!

Přepadá mě podivná úzkost a raději mířím nejbližší cestou zpět na Kladno. Ne že bych měla obavy z toho staříka, který by mě dnes sotva přemohl, ale pachatel se přece vrací na místo činu. A za dva týdny bude mít Janička smutné výročí.

Její nejbližší se spravedlnosti nikdy nedočkali. Ale na druhou stranu, možná je horší zůstat naživu s takovým hříchem a doživotně špatným svědomím.