Před třemi lety přicestoval koronavirus a s ním nemoc zvaná covid. Světová zdravotnická organizace varovala: Je to pandemie a následky budou nedozírné. Teď, když ministr zdravotnictví zařadil covid mezi běžné nemoci, zdá se to být strašně dávno. Nemělo by se však zapomenout, že v Česku zemřelo více než čtyřicet tisíc lidí, mnozí zbytečně.

Epidemie odhalila dvě věci, které jsou vážným společenským problémem a zůstanou jím.

Mizerný stát a nevíru lidí v civilizační hodnoty. Ono to navzájem souvisí. Jestliže nejsme spokojeni s politiky a úředníky, nejsme ochotni jim věřit nepříjemné věci.

Když počty nemocných vzrostly a hrozilo, že se zhroutí zdravotnický systém, odhodlala se vláda k nevídaným věcem. Téměř „vypnula“ ekonomiku. Nařídila lidem roušky a respirátory i na čerstvém vzduchu. Zakázala jakékoliv setkávání mimo rodinný kruh. Zavřela školy. Dala do závorky i další lsvobody, jako je svoboda shromažďování a volného pohybu. Dnes se vedou debaty, zda to nebylo přehnané. Radili k tomu však přední odborníci a podobně postupovala většina západních zemí.

Na obranu vlády budiž dála řečeno, že nikdo neznal, s jak dalekosáhlou hrozbou se potýkáme. Nejčernějším scénářem byla smrt stovek miliónů a konec společnosti, jak ji známe. Víc už k dobru kabinetu nelze říci. Pomoc postiženým podnikatelům byla pomalá a chaotická. Zákazy a příkazy byly protikladné a nikdo je nedokázal vysvětlit. Politici se klaněli čínským letadlům s respirátory. Každý si říkal co chtěl, jedni strašili, jiní uklidňovali. Před Vánoci byly otevřeny obchody, což sice udělalo lidem radost, ale zvedlo další smrtící vlnu.

O tom, že je náš státní aparát v mírně řečeno dezolátním stavu, se do jisté míry vědělo. Málokdo si však dokázal představit jak velké množství lidí uvěří paranoidním teoriím. Od té doby se stal pojem dezinformace jedním z nejskloňovanějších slov. Někteří nevěřili, že covid existuje. Bylo to pro ně spiknutí mocných, kteří chtějí zotročit lid. Další soudili, že je nákaza nesmírně přeceňována.

Nejvíc se však národ rozdělil, když přišlo očkování. Politici a odborníci je poněkud aktivisticky vydávali za dokonalou spásu. Okamžitě se však vyrojily teorie o tom, že vakcíny nejsou vyzkoušené a tudíž škodlivé. Že způsobují neplodnost. Duševní poruchy. Že se po nich v bolestech umírá. A toto vše, že nám záludní doktoři a zločinní politici tají. Bludy se šířily po sociálních sítích nevídanou rychlostí. Ukázalo se, že část společnosti stále ještě vyznávající logiku a rozum, je proti tomu bezmocná.

Virus se nakonec zachoval logicky. Než aby lidstvo vyhubil a odešel s ním, proměnil se v nepříjemné nachlazení. „Pomohly“ mu v tom vakcíny, které byly vyvinuty s úžasným důvtipem a ohromující rychlostí. Domácí elity se však nepoučily. O modernizaci a zlidštění státního aparátu se nikdo ani nepokusil. A o boji proti demonstracím se sice halasně mluví, nic skutečného však podniknuto nebylo.