Ředitele toho závodu bych postavil před soud. Ne, neblázněte, on za to nemůže. Možná na tom má svůj podíl i řidič auta.
I takové příspěvky plné emocí se objevily v internetové diskuzi k našemu článku o vážné dopravní nehodě, která se stala v neděli 20. července u Bělče na pomezí Kladenska, Rakovnicka a Berounska při mistrovství republiky amatérských cyklistů.
Jednatřicetiletý lídr pelotonu Roman Galatík z Frenštátu pod Radhoštěm si jel s velkým náskokem pro titul, ale v nepřehledné zatáčce se čelně srazil s osobním autem. Závodilo se totiž za plného provozu.
Galatík se těžce zranil a stále je hospitalizován v pražské nemocnici v Motole. Při pádu si ošklivě zlomil ruku a nohu a protrhl si plíci. „Jeho zdravotní stav se už ale zlepšil. Dokonce natolik, že byl přeložen z anesteziologicko – resuscitačního oddělení na jedno ze standardních oddělení,“ uvedla mluvčí motolské nemocnice Eva Jurinová.
Okolnosti nehody šetří rakovnická policie. Podle mluvčího středočeských policistů Pavla Truxy zatím není jasné, kdo přesně srážku zavinil. „To je předmětem vyšetřování, nyní probíhají výslechy svědků,“ řekl Truxa.
Právě míra zavinění nehody ze strany ať už cyklisty Galatíka, nebo řidiče vozu, anebo pořadatelů závodu, vyvolalo mezi našimi čtenáři vášnivou debatu.
A naše redakce oslovila i osoby, které se v daný den závodů zúčastnili a mají k tématu co říci.
Například Jiří Hošek z jihočeského Písku. Jel ze Sýkořice do Nižboru a tvrdí, že po cestě se proti němu vyřítila skupinka cyklistů. „A hned několikrát. Poprvé jsem se hrozně lekl a strhl řízení. Skončil jsem půlkou auta ve stoce. Naštěstí se nikomu nic nestalo, autem jsem pak v pohodě vyjel. Ale ten zážitek nebyl nijak příjemný. Jeli jak blázni v protisměru,“ vylíčil Hošek s tím, že nikde nezaregistroval cedule upozorňující na závod. „Neviděl jsem ani pořadatele v reflexních vestách. Potkal jsem za celou cestu jen jedno policejní auto,“ doplnil Hošek.
Závodníci to prý řezali po levé straně
Akci viděl i Jindřich Kašpar z Lán, který má letité zkušenosti jak za volantem vozu, tak za řidítky bicyklu. „Když jsem přijel na jednu z křižovatek, žasnul jsem, jak to cyklisté do zatáčky řežou po levé straně vozovky. To, že se stala nehoda, bylo nevyhnutelné,“ řekl. Podotkl ale, že chybu nevidí ve špatné organizaci akce. „Z takového neštěstí nemůžete vinit ředitele závodu. Tam by nepomohla ani armáda policistů. Velká část odpovědnosti leží na samotných cyklistech. Je potřeba jet tak, abych sice závodil, ale hlavně přežil,“ dodal Jindřich Kašpar.
Podle ředitele závodu Luďka Hykla byla organizace závodu na úrovni odpovídající finančním možnostem amatérských cyklistů. „Za provozu závodit musíme, úplná uzavírka trati by stála desítky tisíc korun a na to nemáme,“ řekl Hykl s tím, že je pochopitelné, že na křižovatkách s policisty si cyklisté dovolí více. „Spoléhají na to, že jim policista zajistí přednost v jízdě,“ poznamenal.
Pozastavil se však nad okolnostmi nehody. „Řidič auta vypověděl, že cyklista jel v protisměru. Nikdo se ale nebaví o tom, zda také řidič jel po své straně vozovky. A jak jel rychle. Řidič doprovodného vozidla mi řekl, že jej míjel, ale ten šofér ani nezpomalil,“ upozornil Hykl.
Řidič vozu: poznat závody? To nešlo
Deník kontaktoval i řidiče vozu, s nímž se Roman Galatík střetl. Čtyřiatřicetiletý šofér z Kladenska s námi hovořil, ale jen pod podmínkou zachování anonymity. „Nerad bych, aby se moje jméno někde objevilo. Lidé dokáží být zlí,“ řekl.
Popírá přitom, že by jel v protisměru on, byť jen částí svého vozu. „Jel jsem na třetí rychlostní stupeň asi šedesátkou. Střetu jsem nemohl zabránit. Byl to mžik. Ten kluk vyjel ze zatáčky přímo proti mě. Jel asi metr od krajnice. Byla to hrozná rána, pořád to mám před očima, nikomu bych takový zážitek nepřál,“ vypověděl s tím, že prý vůbec netušil, že se pohybuje po trati závodu. „Potkal jsem na jedné křižovatce policejní auto, ale nic se tam nedělo, tak jsem pokračoval,“ řekl. A proč nereagoval na doprovodný vůz? „Nemohl jsem vědět, že jde o doprovodné auto. Mělo jen zapnuté oba směrové blikače.“
Luděk Hykl ale oponuje: „Než dojel na místo nehody, musel potkat několik opozdilých závodníků z předešlé kategorie startujících pět minut před kategorií, kde došlo ke střetu. Ti závodníci mají čísla nejen na zádech, ale i na rameni. Čili je na první pohled jasné, že to nejsou turisté ale závod.“
Galatík senior: na kolo bych syna už nejraději nepustil
Nehoda Romana Galatíka při republikovém šampionátu amatérů mezi Bělčí a Nižborem způsobila šok v řadách příbuzných a přátel.
„Jel jsem ten závod s ním, ale byl jsem vzadu. Když jsem projížděl tím místem, byl jsem otočený na druhou stranu a ani ho neviděl. Až později mi soupeři řekli, co se stalo,“ popsal okamžiky krátce po nehodě Zbyněk Raška z CK Frenštát pod Radhoštěm.
Až po dojezdu v cíli se dozvěděl, že kamarád má ošklivě zlomenou pravou nohu, levou ruku a propíchnutou plíci.
Podle Aleše Galatíka, otce cyklisty, už je zraněná noha zreponovaná a nyní syn čeká na operaci ruky. „Hned po tom pádu byl v šoku, dvacet hodin si nic nepamatuje, takže neví nic o tom, co se dělo před pádem, ani po něm,“ prozradil s tím, že Roman je mimo nebezpečí.
„Je ale otázka, zda bude, nebo nebude mít trvalé následky z pádu,“ upozornil.
O tom, zda jednatřicetiletý muž, který je v civilu projektový vedoucí v jednom frenštátském průmyslovém závodě, znovu usedne ještě někdy na kolo, navíc závodní, se nechtěl Galatík starší bavit.
„Vyhnal jsem ho z profesionálního sportu. Šel k amatérům a stalo se mu tohle,“ povzdychl si bývalý kulturista.
Blízkou synovu budoucnost navíc vidí jako abecedu. „A, to už má za sebou. Žije. Teď přijde B, to znamená dát se dohromady. Pak C, což bude rehabilitace, a pak D. Přeskakovat písmena nemůžete,“ poukázal otec Romana Galatíka.
Ten měl na startu letošní cyklistické sezony naprosto jasný cíl: „Chtěl bych navázat na relativně úspěšnou loňskou sezonu a ve zdraví závodit.“
Petr Koděra, Pavel Karban