„Moje šťastné číslo je ale čtrnáct,“ podotkl se smíchem.

Jak reagovali vaši soupeři?
Mysleli si, že po zranění už házet nebudu. Z výkonu z ligy 61,91 m byli hodně překvapeni, ale nebrali ho vážně. Spíš to považovali za nějaký výkřik. Překvapil jsem i sám sebe, protože při mém obrovském pracovním vytížení jsem to nečekal. Formu jsem směřoval až k červencovému mistrovství republiky.

Do sezony jste vstoupil rázně.
Zvláštní je, že takovými výkony jsem nezačínal sezonu ani když jsem byl profík. Ještě víc je zarážející, že před měsícem jsem si lehce natrhl už dvakrát operované tříslo, které mě přibrzdilo v tréninku. Kvůli tomu jsem na jaře házel diskem jen třikrát, ale o to víc jsem trénoval speciální sílu házením disku do sítě. Zranění možná zapříčinilo, že jsem na Slavii házel víc technicky a nemohl riskovat. Byly to kontrolované hody.

Jaké jste měl před sezonou cíle?
Dávám si vždy nejvyšší. Letos mám dvě priority. Abychom s Kladnem postoupili zpět do extraligy a nominoval se na Evropu. V podstatě je to ale světový šampionát, protože většina nejlepších vrhačů jsou Evropané.

Byl jste na dvou Evropách, pěti světech a dvou olympiádách. Osobák máte úctyhodných 67,13. Kterého výsledku si nejvíc ceníte?
Je to finále na mistrovství Evropy a na olympiádě. Rád bych ještě překonal kladenský rekord 63,08 m. Po čtvrtečním závodě mě trošku mrzelo, že to nevyšlo, protože cítím, že dvoumetrová rezerva tam je.

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Kladenského deníku v sobotu 29. května 2010.