Po portugalslkém sedmém místě skončil ve španělském Alcanizu na jedenáctém. Tam to ale byla klasická loterie. Na novém, neznámém, prašném, kluzkém a pomalém okruhu bez označených okrajů měl problémy každý. Bez výjimky. Pořadatelé se zřejmě zhlédli v nedaleko budovaném okruhu pro formule, který už spolykal dvě stě milionů euro.

Právě osmého místa odtud si Štětina cení víc. Vyhrál sice jednu rozjížďku, ve třetí se ale po startu ocitl na střeše a s pomocí mechaniků z ostatních dep dali auto do pořádku tak, aby odjelo finále. Do něj šel jako šestý.

„Po startu přišla další ze strkanic při níž mně jeden Francouz poškodil auto,“ vyprávěl Štětina, jenž se předjetím Keřky v nájezdu do posledního kola dostal zpět na šesté místo. „Vzápětí mi však upadl otočný čep a finále jsem nedojel,“ přiblížil Štětina. Smůlu měl i na dálnici v SRN, kde jeho autobusu odešel motor.

Až na finále B není rozhodně zvyklí Jaroslav Hošek, jenž má ve své sbírce jeden evropský titul. „Španělsko mi nechutnalo,“ přiznal na rovinu Hošek, jenž si nechal na druhý závod poslat náhradní díly do převodovky, které však nešly použít. V tréninku navíc neměl pokropenou trať a bylo z toho až třinácté místo, což je pro rozjížďky špatné.

Jakousi šanci na dobré umístění do finále mohl vykřesat ve třetí. Počítal však, že jinak pozorní pořadatelé budou považovat vinou za Hoškem chybujícího závodníka start za ulitý, zpomalil.

„Jenže závod nezastavili a s tím už se nedalo nic dělat,“ uvedl. Z B finále postupují do áčka dva nejrychlejší. I tady měl Hošek smůlu, skončil na prvním nepostupovém místě.