Jaromír Štětina si zopakoval jedenáctou pozici, Jaroslav Hošek si polepšil na čtrnáctou. V redukovaném průběžném pořadí, v němž se škrtá nejhorší výsledek z prvních pěti podniků, se usadili na přelomu první a druhé desítky, a to je rozhodně za očekáváním.

Německý okruh je specifický, všehovšudy má čtyři levé zatáčky a pokud jezdec neopustí vyjetou stopu, nemá takřka soupeř šanci předjet. Proto záleželo na měřeném tréninku, od kterého se odvíjelo postavení do rozjížděk. Štětina měl až 15. čas a rozjížďky našlapané rychlými borci.

O dvě volná místa ve finále tudíž bojoval až z třetí řady ´béčka´. Sice si výrazně polepšil, ale na hlavní finále to nemohlo stačit, byť skončil na prvním nepostupovém místě, když se dokázal dostat i před kolegu Hoška. „Viděl jsem, jak ho jeden Francouz zbytečně otočil. V rychlém úseku ho dostal do hodin a já byl rád, že jsem se mu vůbec vyhnul,“ popsal Štětina moment, jenž Hoška možná připravil o finále.

„Nedaří se. Chybí mi trošku závodnického štěstí, protože auto jede výborně,“ konstatoval pětinásobný mistr republiky, který tak špatné průběžné pořadí nepamatuje od roku 1987. V Matschenbergu šel do béčka čtvrtý a finále měl na dosah, než přišla rána od Francouze.

„Naštěstí mě nikdo další netrefil a mně se přes ztrátu poloviny kola podařilo dojet peloton. Nakonec to ale bylo k ničemu,“ uzavřel Hošek, který měl devátý čas v tréninku. „Do desetiny vteřiny se vešlo čtyři nebo pět aut,“ ještě přiblížil vyrovnanost startovního pole kubatury do 4000 ccm.