Dvaadvacetiletý talent českého basketbalu tak v srpnu po třech letech opustil Brno, v jehož dresu si v minulé sezoně zahrál poprvé v kariéře play-off nejvyšší domácí soutěže. „Už delší dobu jsem měl vizi, že odejdu do zahraničí. Mysl jsem měl vždycky nastavenou na Španělsko, ale když přišla tahle nabídka, řekl jsem si: Wow. Nikdy jsem první řeckou ligu nesledoval, ale už zjišťuju, že je neskutečně kvalitní a pokud se mi do ní podaří dostat, bude to pro mě v tuhle chvíli splněný sen,“ líčil Farský.

Proč jste se rozhodl zrovna pro druhou řeckou ligu?
Moje výkony v play-off popravdě nebyly nijak oslnivé, můžu se vymlouvat, že bylo moje první, ale na to se historie neptá. A přesunout se do nejvyšší ligy v zahraničí je vždycky obtížné. Bavil jsem se s trenérem, manažerem i s mými agenty a všichni mi říkali, že je to pro mě dobrá šance se ukázat a dostat se do nejvyšší řecké ligy, protože tým na mě bude stát a já budu jeho lídrem, což teď můžu potvrdit.

Jak jste se zabydlel v Řecku?
Ze začátku to byl trochu boj. Řekové mají jinou mentalitu, na všechno mají hrozně moc času a trvá jim, než něco zařídí. I obchody jsou zavřené od dvou do šesti, což je můj jediný prostor, kdy si můžu jít nakoupit. Všechno se ale dá vyřešit.

Zvykl byste si na řecký styl života?
Člověk fakt musí vypnout hlavu a být uvolněný, protože tady žijou totálně bez stresu. Většina Čechů, kteří jsou pořád ve spěchu a v tenzi, by s tím asi bojovala, ale zvyknout se dá. Já si teda ale ještě nezvykl. (směje se)

A jak se domluvíte?
Angličtina tady není na takové úrovni jako třeba v Česku nebo v západnějších státech, takže dorozumívání je těžší. Ještěže máme chytré telefony.

Učíte se řecky?
Mám učebnici řečtiny a občas do ní nakouknu. Mám ale v týmu jednoho spoluhráče, který umí hodně dobře anglicky, takže mi pomáhá s frázema a snažím se něco naučit za pochodu. Spíš čtu české knížky než slovníky.

V mužstvu jste jediný zahraniční hráč, jak jste v kabině zapadl?
Klukům moc nerozumím, ale občas asi vím, o čem se baví a většinou se klasicky nadává na trenéra jako všude. (směje se) Dá se to pochopit z kontextu a někdy mi to vysvětlí anglicky. Jsme mladý tým a sedli jsme si.

Odehrál jste čtyři ligové zápasy. Jaká je úroveň tamější soutěže?
Kvalitou je stejná jako česká, když odečtu Nymburk. Je ale pomalejší, Řekové kladou důraz, aby se využilo všech čtyřiadvacet sekund na útočení. Takticky je hra víc svázanější.

To vám vyhovuje?
Právě, že moc ne. V Česku jsem zažil, že byla větší volnost v rychlejší hře, což tady je trenéry víc organizovanější. Takhle v lize hraje snad každý tým, jde asi o řecký styl. Přizpůsobuju se mu, ale myslím, že jsme mladí a měli bychom právě lítat rychle dopředu. Je to naopak spíš boj, na což nejsem moc stavěný, každý trénink ale na tom společně pracujeme a zlepšujeme se.

Soutěž je plně profesionální?
Ano, všichni hráči jsou honorovaní penězi. Trénujeme dvakrát denně, ráno čtyři hodiny a odpoledne tři až tři a půl. Přes přípravu to byly odpoledne dokonce čtyři hodiny, takže teď už je to klidnější.

Překvapilo vás v soutěži něco?
Tolik ne. Očekával jsem, že to bude hodně tvrdá liga a nemýlil jsem se. Trenéři nepoužívají video a rozhodčí nejsou tak vyspělí jako v Česku, proto je hra ostřejší. Na každém zápase jsme se s někým poprali a teď máme hráče, který dostal stopku na několik utkání, protože udeřil protivníka do obličeje. Je to extrémně tvrdý sport.

Zapojil jste se už do některé z potyček?
Jednou jsem se strkal s jedním hráčem, který se mě po faulu snažil ještě vyprovokovat a neudržel jsem nervy, protože jsme prohrávali o hodně bodů, tak jsem se taky ozval. Snažím se ale soustředit jen na náš tým.

Vaše mužstvo zatím zaznamenalo tři porážky ze čtyř zápasů. Jaké má ambice?
Dostat se do play-off a uhrát v něm co nejlepší výsledek. Jsme mladý tým a ještě navíc, když kluci celý rok kvůli covidu neměli zápasovou zátěž, tak se to teď dává dohromady. Musíme hodně trénovat, abychom se sžili a myslím, že je možné našich cílů dosáhnout. Když budeme plnit plán, můžeme mířit dokonce ještě výš.

Vy osobně máte v průměru 16,8 bodu na duel. S tím jste spokojený?
Popravdě moc ne. Zodpovědnost za prohry beru hodně na sebe, v prvních zápasech jsem nedokázal stmelit tým tak, jak bych měl a nepotvrdil jsem úplně roli lídra. Poslední utkání už ale ukázalo, že na to připravený jsem, ale potřebuji, aby si všechno sedlo.

V basketu jste patřil mezi mladší hráče, je pro vás role lídra natolik nová?
Jde pro mě trochu o změnu, ale něčím podobným jsem si prošel v USK, kdy jsem byl vždycky lídrem týmu jak v sedmnáctkách, tak v devatenáctkách. Je to stejné, akorát teď jsem v mužské kategorii. Basketbal je sice fyzičtější a rychlejší oproti juniorům, ale v zásadě se to neliší. Jsem teď rád, že jsem si USK prošel a hrozně mi to dalo. Je pro mě obrovská šance to potvrdit i v zahraničí, což mi může do budoucna pomoct.