Štěstí v cíli je samozřejmé, ale jaké byly vaše pocity během závodu?

Slova mnohdy nedokážou popsat pocity, ale když se podíváte na fotografie ze závodu, možná uvidíte úsměv, radost a lehkost. Na trati byla legrace, byl to neskutečný koncert, od lidí fandících na trati po kluky, se kterými jsem běžela. Takhle mě závod snad ještě nebavil.

Tradiční akce Vysoká brána přilákala davy návštěvníků.
Rakovník se vrátil do středověku. Vysoká brána zahájila další sezonu

Na bronz jste nedosáhla, ale předpokládám, že díky skvělému času vás to nemrzí. Nebo ve vás malinko hlodá, že dříve by váš čas na medaili stačil?

Předpokládáte špatně. Mrzí. Mít medaili z Prahy je něco. Běžíte doma, je to mistrovství České republiky. Takže mě to skutečně mrzí, ale beru to, jak to je. A s obrovskou vděčností. Ale že by můj čas dříve stačil na medaili, to ve mně nehlodá. Teď je prostě teď. Běžela jsem, jak nejlépe jsem mohla. Proto říkám, ze vše je relativní. Můžete mít medaili s horším časem a nebo jste pátí s tímto časem. Záleží, jak se to poskládá, kdo zrovna běží…

Časem 2:44:43 jste svůj osobní rekord posunula o jedenáct minut. Věřila jste před závodem v takový čas?

Čipový čas je přesně 2:44:39. Posun o více než 11 minut je krásný. To, že jsem měla na lepší výkon než před lety, jsme věděli už loni. Jen to neklaplo hned. Chtěla jsem běžet pod 2:50, ale v čas pod 2:45 jsem nevěřila, to mě opravdu nenapadlo. To už je prostě jiný běžecký svět, a dokud to sám nepřekonáte, připadá vám, že je šíleně daleko. A nemožný. Nakonec nebyl. Ale můj trenér v to věřil.

Jak si vysvětlujete tak velký výkonový posun, dařilo se vám v trénincích?

To je těžká otázka. Roky práce, trpělivost, vytrvalost…. Běhat a běhat. Respektive efektivně trénovat, aby bylo jasné, jaký účel má který trénink a zároveň, když se tělo necítí, trénink změnit. Byly tréninky, kdy jsem se cítila hůř, jindy lépe, tak to je. Je důležité najít týdenní objem kilometrů, který vám vyhovuje a zároveň stačí. A také dobře a dostatečně jíst. A to i na trati! Mít srovnanou hlavu, mít kolem sebe lidi, kteří vědí, co dělají, pomáhají.

Truck trialové závody v pískovně Taum v Černuci měly v sobotu 30. dubna 2022 tragickou událost.
Při závodech v Černuci zemřelo dítě. Kriminalisté obvinili čtyři lidi

Zmínila jste, že váš výkon se lepšil už loni.

Loni jsem začala běhat kratší trati, zaběhla například 10 kilometrů za 36:35 a dostala se mezi mladé holky do elity na půlmaratonech. Bez zrychlení na kratších tratích by nešlo běžet rychleji maraton. Tam nemáte žádnou jistotu, může se stát cokoli. To znám z ultramaratonu. Maraton běžíte prostě jinak než desítku a půlku.

Bylo vaším taktickým plánem zvolit malinko pomalejší tempo a pak zrychlovat?

Rozhodně, negative split, kdy první polovinu závodu běžíte pomaleji a druhou zrychlíte, byl chtěný. Ale málokdy se povede. Mně se povedl minule i nyní. Jde o to, že dobře rozvrhnete síly a ke konci se netrápíte. A já se trápit dobrovolně opravdu nechtěla. Proto jsem zvolila defenzivnější cestu. Každý má jinou taktiku, ale nejlépe zaběhnuté maratony mají negative split.

Jaký byl celý závod z vašeho pohledu?

Nádherná show. Kdy nevíte, co bude za pět kilometrů, víte jen, ze poběžíte, snad, ale nevíte jak. A tak jsem byla naprosto přítomna na každém kilometru a nestrachovala se, co bude. I když, jak jsem běžela ty kilometry po 3:49, na moment jsem si říkala, není to rychle? A pak jsem zastavila mozek a řekla si - a dost, běžíš, cítíš se dobře? Pak neřeš a běž. Běžecky, psychicky i lidsky to byl fantastický závod. Budu na něj dlouho vzpomínat. Myslím, že na tohle ani zapomenout nelze. Moderně bych mohla říct “flow jako prase”.

Z nedělního dne Tuchlovické pouti.
Tuchlovická pouť trvala tři dny. Folklorní festival přilákal i hosty z Moravy

Jak jste svůj výkon oslavila?

Poslední stovky metrů jsem zažívala tak nádherný pocit, že to dám jako fakt pod 2:45, to už prostě víte. Na čtvrtou jsem ztratila pouze pět vteřin a bylo mi to v tu chvíli jedno. Běžíte do cíle a je vám lhostejné umístění, jste tam pouze sám se sebou a prožíváte obrovské štěstí uvnitř sebe. V hlavě vám proběhne zrychlený film a v cíli ukápne nejedna slza. Dojala jsem sebe samu. Byla jsem tak vděčná a šťastná. Objímala jsem se s kamarády běžci, sdílela pocity už jen tím, jak se všichni smějí… Doma jsem pak jedla a pila a pila, žízeň byla veliká. Oslavou jsou pocity a čas, já moc nemám rada velkolepé slavení. Navíc jsem ten maraton nevyhrála. Byla jsem pak s těmi, které mám nejraději, a sdílela pocity z toho, co mám tak ráda. To je ta nejkrásnější oslava, co může být.

Co vás čeká nyní, budete odpočívat, nebo už spřádáte plány na další závod?

Na vaši otázku odpovídám v letadle. Odpočívat budu podle toho, jak řekne tělo… Zatím říká, že dobrý. Budu v zahraničí také běhat. Jak to vyjde. Závody v plánu jsou, maratonem přece nic nekončí.