Necelých šest kilometrů není žádná velká nálož, avšak převýšení s koncovým nejprve táhlým a posléze strmým stoupáním od Kačáku do cíle ho řadí do kategorie nejnáročnějších. Však ho také syn jednoho z otců závodu – Ladislava Tlustého, nazval hodně expresivně – Čtyři prasárny.
Pro zajímavost, běžel se desátý ročník a Ladislav byl ve svých čtyřiasedmdesáti letech pokaždé na startu!
První ročník nesl datum 1. dubna. Jeho účastníci tehdy po prohlídce trati prohlásili, že to je dobrý apríl a teď ať jim ředitel závodu Jiří Ben Pucholt ukáže, kudy se opravdu poběží! Takový respekt z dvou okruhů měli.

Přes nesmírnou náročnost podniku se letos na Hřebenka sjel rekordní počet běžců – 96. Závod měl své dopředu dané favority, všem ale vypekla rybník nečekaná konkurence v podobě reprezentanta v triatlonu Tomáše Řenče, který také doběhl na první pozici.

Nejlepší sportovec Slaného si přijel zlepšit náladu a dostat chuť do tréninku po nevydařených závodech na světovém poháru v Saúdské Arábii (sprint triatlon) a africkém poháru v Egyptě (olympijský triatlon).

„V Africe jsem chtěl být do desítky. Balík mi ale utekl v plavání o deset vteřin, které jsem ve velkém vedru nedokázal sjet," uvedl s tím, že ho v jednu chvíli napadlo závod v Egyptu skrečovat.

Stejné myšlenky v sobotu stoprocentně přepadly některé účastníky závodu na Hřebenkách. Náročný byl i pro vítěze, jenž o primát musel bojovat s Pavlem Losenským až do finiše.

„Kopec to byl obrovský. Bylo to hodně o síle hlavně v druhém kole. Soupeře jsem měl kousek za sebou, a tak bojoval do posledních metrů," řekl čtyřiadvacetiletý reprezentant a dodal, že regionálního pohárového závodu se zúčastnil výjimečně.

Jeho rival Losenský letos doběhl potřetí za sebou druhý. Byť ho šéf unhošťského Sokola a ředitel závodu Jiří Ben Pucholt zařadil společně s legendárním Josefem Poduškou do B týmu, byl z klubu nejrychlejší. Přiznal, že tentokrát při horší formě Ondřeje Čadka věřil ve vítězství.

„Ten reprezentant v triatlonu ale byl lepší. Ani nevím, kde se tady vzal. Zkusil jsem ho porazit a bohužel to nevyšlo," poznamenal s tím, že závod na Hřebenkách má rád. Koneckonců je tam jako doma, bydlí totiž jen kousek odtud, takže zná všechna zákoutí i zkratky.

„Běžel jsem ale po trati," honem dodal a prozradil, že důležitější než vítězství je pro něj běžecká parta, která se na závodech schází. „Nikdo si tady na nic nehraje, a to, že mám formu, je bonus navíc," řekl sedmatřicetiletý Losenský, jenž za vítězem zaostal o sedm vteřin.

Mezi běžci se objevili i tací, kteří si na Hřebenkách hodně odvážně odbyli závodní premiéru. Byl mezi nim také kvartet žen, jež si vybraly příhodný název klubu – TJ Správné buchty Vinařice.

Tím, že doběhly a chystají se na další závody, jen potvrdily, že správné jsou.

Koneckonců nic horšího než je Cross Roesslera-Ořovského je v seriálu potkat nemůže.