V kvalifikačním závodu mistrovství světa juniorů v nizozemském Blijhamu utrpěl zlomeninu klíční kosti. „Chtěl jsem se probojovat alespoň do semifinále, to znamená být mezi dvaatřiceti na světě a udělat tam nějaké body," povzdechl si devatenáctiletý Čejka.

Jak došlo k vašemu zranění?
V předposlední jízdě jsem se snažil ze třetího místa předjet ruského závodníka, nějak mi to ale podklouzlo 
a už v téměř nulové rychlosti jsem upadl na pravou stranu a zlomil si klíční kost. Měsíc předtím jsem ji měl nalomenou a teď jsem ji dorazil.

Bylo to v době, kdy jste se po horším bodovém začátku dostával do závodu.
Právě, že mi to v Holandsku šlo. V první jízdě jsem ale měl těžké soupeře. Škoda. Na postup jsem určitě měl.
V Nizozemsku byli opět výborní byli bratři Pawličtí, jež jsme nedávno viděli v extralize ve Slaném.

Porazil jste některého z nich?
Ne. Ani jednoho. Jsou moc dobří.

Také vy jste talent. Jaké máte ambice? Nebudete patřit mezi ty, kteří to ve dvaceti zabalili?
Doufám, že ne, že mě nebudou stíhat takovéto nehody.

Už máte za sebou víc zranění?
Dvakrát to byla zmíněná klíční kost. Poprvé, když jsem šel do úvodního závodu sezony dá se říct bez tréninku. To byla chyba. Dva roky předtím jsem si zlomil ukazováček pravé ruky.

Jak dlouho budete mimo závodní ovál?
Nevím, ani doktor mi nic neřekl. Předpokládám, že by to  mohly být až dva měsíce.

Jak jste viděl svoje možnosti 
v pro vás už skončeném juniorském mistrovství světa?
Chtěl jsem se probojovat alespoň do semifinále, to znamená být mezi dvaatřiceti na světě a udělat tam nějaké body.

Pro úspěch je nutná kvalitní příprava a profesionální přístup. Jak jste na tom v tomto směru?
Na tréninky nemám vůbec čas, protože za rok odjedu šedesát sedmdesát závodů a do toho mám ještě školu. Třeba nedávno jsem byl na Ukrajině, odkud jsem jel na závody do Prahy a hned zpátky na Ukrajinu. Za měsíc nacestuji deset tisíc kilometrů.

To musíte být ve škole vzácným hostem?
Studuji v Praze dopravní průmyslovku. Zvládnout se to dá, nejsem takový, že bych školu vypouštěl. Jsou tam jiní, kdo do ní chodí méně než já a přitom žádný sport nedělají (smích).

Když vás tak poslouchám, musím vás sport stát spoustu peněz. Jen to cestování spolyká mnoho prostředků…
Hodně mě podporují rodiče, sponzoři, kterým tímto děkuji, a také klub.

Patříte do české špičky juniorské kategorie, v níž budete jezdit ještě dva roky, takže se můžete stát českou jedničkou.
Udělám pro to maximum. 

Koho považujete za nejlepšího  plochodrážníka současnosti?
Nejlepší je Greg Hancock.



Ten loni jezdil za Mšeno. Utkali jste se?
Ano, dal mi půl kola (smích).