Jako třeba před rokem na Světových hrách v Krakově, kdy prohrál hned v prvním zápase a bral 33. místo. A to je od kvalifikace na OH dost daleko… „Tam jsem to úplně zkazil. Soupeř byl boxovatelný, z deseti zápasů bych ho devětkrát porazil, ale tohle byl zrovna ten jeden nepovedený. Tenkrát jsem v ringu nenechal všechno a prohrál zaslouženě,“ vzpomíná šestinásobný český šampion.

Restart s novým týmem

Prý když zakopnete, tak jen proto, že tam dole je něco, co potřebujete najít. No a na jaře 2024 se zdá, že Miloš Bartl něco našel. Minimálně chuť do dalších bojů, která přišla s novým realizačním týmem. Aktuálně je v péči trenéra Štěpána Horvátha, trojnásobného mistra Evropy, který po letech působení v Anglii přivezl do Česka poněkud jinou sportovní mentalitu. K tomu Bartl dostal kondičního trenéra a výživového poradce.

„Změnil jsem tréninkový plán jak ve fyzické, tak i mentální přípravě. Odstraňujeme nedostatky, ale hlavně rozvíjíme moje přednosti. S novým trenérem jsme si sedli lidsky, máme přátelský vztah – a to já potřebuju. Začalo mě to zase pořádně bavit, jako bych chytil druhý dech,“ pochvaluje si kladenský boxer.

Přišlo to v pravý čas, pokud bereme v úvahu sen Miloše Bartla o účasti na pařížské olympiádě letos v červenci. Protože jiné moudro říká, že když ke snu přidáte datum, stává se z něj cíl. Ovšem ještě je potřeba k němu dojít. Důležité tři kroky udělal při březnovém kvalifikačním turnaji v italském Busto Arsizio. Postup by ale zajistily až další dva… Celkem se tam o čtyři místa ve váhové kategorii do 71 kg utkalo 70 borců. Los turnajového pavouka přiřkl některým boxerům o jeden zápas navíc – včetně Bartla.

„Nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo“

Ten k tomu říká: „Turnajového pavouka jsem neřešil. Na téhle úrovni je to ‚o hlavě,‘ protože fyzičku mají všichni, někdo je více silový, někdo spíš technický. A čtyři zápasy nebo pět – to mi také bylo jedno, viděl jsem vždy jen ten nejbližší. Šel jsem krok za krokem; po výhře se chvíli raduju, ale pak už čeká další borec.“

V prvním zápase nastoupil proti českému šampionovi devatenáctiletý Juan Cedeno z Venezuely. „Ta má obecně výborný tým a tenhle kluk je talentovaný. Já měl dlouhou soutěžní pauzu a když mi před zápasem vázali tejpy, svěřil jsem se, že jsem nervózní ‚jako prase.‘ No a Rudla Kraj prohlásil: ‚no a co, maximálně dostaneš do držky…‘ a bylo po nervozitě,“ oceňuje Bartl mentální přínos člena realizačního týmu reprezentace, držitele stříbrné medaile z OH 2000 v Sydney.

Ale ještě nebylo po zápase. „Prohrál jsem první kolo. A stala se zajímavá věc – v hlavě mi začala znít ta pohádková melodie ‚Jdu cestou necestou, za svou bílou nevěstou…‘ Pouštěl jsem ji i v autě cestou s týmem do Itálie, až se mi smáli. Chci jí zahrát, až povedu partnerku Michaelu na svatbě. V tu chvíli jsem si řekl, že jestli zápas neotočím, tak si nezasloužím mít Míšu u oltáře. Vyhrál jsem 3:2 na body,“ dokresluje Bartl složitost prvního souboje.

Podivná rozcvička borce z Ghany a KO pro Portugalce

A pokračuje popisem druhého utkání, kdy na něho čekal Alfred Kotey z Ghany. „Už ve společné rozcvičovací místnosti to bylo zvláštní. Já jel celý zahřívací rejstřík a on jenom seděl v rohu. Pět minut před zápasem se postavil a trochu protáhnul. ‚Buď hraje divadlo, nebo to nebude dobrý‘ běželo mi hlavou. V ringu hned vypálil ránu, která mi prosvištěla těsně kolem hlavy. Kdyby mě trefil, tak bych to už jen ‚odzíval.‘ Byl silnější, ale technicky o třídu níž. Postupně umdléval, odcházel fyzicky. Vyhrál jsem jasně 5:0 na body.“

Výsledkový vzestup pokračoval, po dvou vítězstvích na body následoval knokaut. Dostal ho Diogo Semedo z Portugalska. „V prvním kole jsem ho zničil,“ vypráví Miloš Bartl, „ve druhém už jsem mu viděl na očích, že se bojí. Trefil jsem ho a byl počítán. Rozhodčí ho ale poslal dál, i když byl otřesený a dezorientovaný, dokonce ho musel natočit směrem ke mně. V zápalu boje jsem ho znova trefil, on jen svěsil ruce a spadnul jako šraňky. Několik minut jen ležel, až mě zamrazilo; ani jsem se neradoval, neměl jsem z toho dobrý pocit. Považuji to za chybu rozhodčího. Ti byli obecně na tomto turnaji slabší.“

Brazilci vyšla taktika

Ve čtvrtém zápase se kladenskému borci do cesty postavil Brazilec Wanderson de Oliveira, který svými zkušenostmi výrazně převyšoval předchozí soupeře. Má zlato z jihoamerických her 2018 a 2022, bronz z MS organizace IBA v Taškentu a na OH v Tokiu došel do čtvrtfinále, kde podlehl pozdějšímu vítězi Andy Cruzovi v Kuby.

Souboj Bartl – de Oliveira zde:

| Video: Youtube

„V předchozích zápasech měl takovou vyčkávací taktiku, se soupeři si hrál. Proti mně ale přístup změnil, překvapivě nastoupil stejně tvrdě jako já a vyhrál první kolo. Ve druhém jsem ten nápor zachytil a dostal ho do problémů – podle mě mu odpustili počítání. Ve třetím kole už ho rozhodčí počítal. Snažil se o psychologický boj, pořád něco povídal a komentoval. Třeba se do mě zavěsil, abychom oba spadli. Já se nenechal, on spadl sám a stěžoval si, že jsem ho shodil… Dvě kola byla jeho, třetí jsem vyhrál, ale už jsem to nezvrátil. Byl o něco lepší,“ sportovně uznává Miloš Bartl. Ani Brazilec se ale zatím na OH nekvalifikoval, v dalším zápase ho porazil Rami Kiwan z Bulharska.

Ručník do olympijského ringu ještě rozhodně neletí

Kdosi známý řekl, že „nakonec všechno dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak ještě není konec.“ Ano, naděje na olympiádu ještě žije. Další šance bude v květnu v thajském Bangkoku. Miloš Bartl věří, že tam už to vyjde: „Lehčí to tam nebude, ale já budu lepší. V repre týmu do sebe zapadly všechny dílky puzzle. Teď to sice bylo fyzicky náročné, ale psychicky jsem se cítil dobře. I když jsem byl už po prvním zápase docela rozbitý, nepřipouštěl jsem si to. Nebojím se, že někdo bude lepší, vždyť ti kluci také makají jako já. Jen už nechci zklamat sám sebe jako tenkrát v Krakově, chci udělat své maximum. A protože nejlepší trénink je zápas, začátkem dubna letím na turnaj USA Boxing International Invitational do města Pueblo v Coloradu. Potom už směr Bangkok a Paříž. A pak už konečně za svou bílou nevěstou.“

Petr ŠIKOLA