„V zásadě jde o to, že každý subjekt, který chce organizovat cyklokrosové závody v rámci TOI TOI Cupu, musí mít své jezdce. My máme ve Slaném TOI TOI Cykloklub Slaný, který je i organizátorem cyklokrosových závodů, proto jsme stáj založili,“ vysvětlil Karel Svoboda, jeden z hlavních organizátorů slánského TOI TOI Cupu (pojede se 28. října).

Zkušenější z nového slánského dua Lukáš Smola začínal s cyklistikou v Písku. Tehdy šlo hlavně o cyklokros, ale později ho zlákala i silnice a působil v silné středočeské stáji CK Příbram. V roce 2015 byl hodně vidět při časovce na mistrovství republiky, kde v obrovské konkurenci hvězdných borců jako Sagan, Bárta, König nebo Vakoč dojel desátý. „Jelo se to ve Zvolenu a měl jsem tehdy formu. Výborný závod,“ vzpomíná Lukáš Smola, který letos v hromadném závodě MČR dojel šestadvacátý, ale od loňska zase specializuje na cyklokros, k němuž měl prý vždy blíž.

LUKÁŠ SMOLA: KOLO JE PRO MĚ JAKO DROGA

Jste starší z dvojice slánského týmu. Působíte na mladšího Roberta Hulu jako guru?

Takhle bych to určitě neřekl. Jsem sice starší a snažím se nějak poradit, ale zároveň se sám musím ještě hodně učit, takže si svoje zkušenosti spíš předáváme. Pochopitelně to platí i o trenéru Františku Tichém.

Budete hájit barvy Slaného v TOI TOI Cupu a největší pozornost bude upřena ke slánskému závodu (28. 10.). S jakými půjdete ambicemi do závodu?

Takhle před startem sezony se to těžko odhaduje, raději bych se do toho nepouštěl. Vše začne v Mladé Boleslavi prvním závodem 23. září a teprve pak uvidíme všichni, jak na tom zhruba jsme. Nicméně je jasné, že bych se chtěl pokusit o co nejlepší výsledek. Být třeba do desátého místa by bylo hodně dobré při konkurenci, která se do Slaného obvykle sjíždí.

Kromě české elity to bývají i špičkoví závodníci z Belgie či Nizozemí, že?

Přesně tak, je to kategorie C1, proto by bylo jakékoli umístění do desítky skvělé. Uvidíme, dám do toho všechno.

Což takhle dostat se do hledáčku reprezentačního trenéra Bambuly?

To by bylo pěkné, jenže zase se vrátím k tomu, že sezona ještě nezačala a uvidí se až podle výsledků.

Cyklistika je jeden z nejtěžších sportů. Musíte mít skvělou fyzičku a mentalitu se poprat s překážkami a únavou. Nemáte někdy stav, kdy chcete se vším skončit a jezdit jen pro radost?

Člověk dělá ten sport od dětství, má k němu vztah. Svým způsobem je to pro mě něco jako droga. I když to někdy bolí a myslíte, že se už to nedáte, tak přejde krátký čas a vy jste zase zpátky v sedle.

Neotráví vás ani pády nebo zranění?

Pochopitelně, ale na tyhle věci raději zapomínám a nechávám si v hlavě hezké věci a vzpomínky.

ROBERT HULA: CYKLISTIKA MĚ UCHVÁTILA

Mladší z dvojice Robert Hula začínal s cyklistikou v Berouně, kde už roky výborně funguje Lokomotiva. Jeho přechod k cyklistice byl ale trochu náhodný a může za něj tak i Robertova babička. „Já závodně plaval a také tancoval. Ale někdy před čtyřmi lety jsme právě s babičkou koukali na cyklistiku a mě to uchvátilo. Hlavně tempo, v jakém borci dokáží jezdit i přes obrovské hory,“ vzpomíná na začátky dnes osmnáctiletý talentovaný borec z Hudlic u Berouna, který už je kandidátem na reprezentační dres do 23 let.

Začal jste tedy až ve čtrnácti, není to pozdě?

Na to je těžké odpovědět. Podle mne když začnete s cyklistikou moc brzy, může vás to později utahat psychicky. Já sportovní přípravu měl i dříve, ať už to bylo plavání nebo tanec. Mimochodem k tanci mě přivedla také babička a později mi pomohla i k cyklistice.

Proč jste se rozhodl pro přestup do slánského klubu?

Byla tam dobrá nabídka, kterou mi doporučil také můj mechanik Jan Bálek.

Jak to vůbec máte s kolem, na kterou disciplínu se specializujete, nebo kterou máte nejraději?

Začínal jsem v MTB a postupně se propracoval na silnici a pak do cyklokrosu. To už jsem MTB začal vynechávat, přestože jsem v něm nějaké úspěchy získal. Letos jsem se k němu zase vrátil, jenže přednost má aktuálně cyklokros. Je o jednotlivci, o jeho výkonu, o tom, jak poctivě trénoval. To je rozdíl oproti silničním závodům, kde k úspěchu potřebujete i kvalitní tým. Bez něj prakticky nemáte šanci.

Spadnout se dá ale na jakékoli trati, kde to bolí nejvíc?

Já zatím žádný velký pád neměl, ani zlomeninu – musím to zaťukat.

Lepší než pády jsou úspěchy, prozraďte mi vaše největší…

Co se týče MTB, tam jsem vyhrál pár závodů Jihočeského poháru, při závodu Kolo pro život v Řevnicích jsem dojel ve své kategorii na druhém místě. Letos jsme začal jezdit v elitní kategorii do 23 let také silnici a při mistrovství republiky v Trnavě skončil čtrnáctý při dojezdu hromadné skupiny.

Co tam scházelo, lepší spurt?

Do cíle dojížděl velký balík a hrozil pád, proto jsem začal se spurtem jako první ze všech. Což se mi na konci vymstilo, ale vzadu skutečně hodně jezdců nakonec spadlo, tomu jsem se naštěstí vyhnul.

Pořadatelé TOI TOI Cupu se těší, že konečně budou mít ve Slaném při velkém závodě 28. října svoje želízka v ohni. Jak se těšíte vy?

Moc a hlavně se snažím na tenhle závod co nejlépe připravit a mít co nejlepší formu. Je to doma a tam chce člověk ukázat to nejlepší, co v něm je. Doufám, že to vyjde.