Sedíme spolu v malé místnosti na pražském Žižkově a povídáme si. Za chvíli se tady začnou scházet tvrdí chlapi. Začnou do sebe mlátit hlava nehlava, začnou se potit, začnou trénovat. Scházejí se tu ti, kteří rozdávají rány tvrdou pěstí. Rány, které mají za cíl pokořit soupeře. Takové rány rozdával i tenhle nenápadný dlouhovlasý čtyřicátník. Už nerozdává.

Daniel Barták patří do první generace českých zápasníků v MMA, tedy v ultimátních zápasech. S oblibou se jim říká zápasy v kleci.

Na svém kontě má titul mistra Evropy v brazilské jiu-jitsu (2010) i dva tituly mistra České republiky ve vale tudu (1999, 2000), předchůdci MMA.

V současné době už ovšem závodní zápasení pověsil na hřebíček.

Je šéfem pražského týmu Penta gym, kde vychovává nastupující zápasnickou generaci.

„V současné době má Penta gym asi sedm desítek členů," říká Daniel Barták.

V nenápadné tělocvičně v průjezdu na pražském Žižkově se cvičí každý den. A to tak dobře, že před nedávnem přivezli členové týmu čtyři zlaté medaile z mezinárodního mistrovství Slovenska v MMA.

Pyšní se ale mnoha dalšími tituly a prestižními výhrami na velkých mezinárodních turnajích.

Za největší týmovou naději považuje Daniel Barták Viktora Peštu, který v MMA bojuje ve váhové kategorii nad 93 kilogramů. „Velkou nadějí je i Magda Šormová, i když přiznávám, že tenhle sport je pro ženy tak trochu zvláštní, někdy se na to nedívá hezky. No a nesmím zapomenout na čerstvý úspěch Jiřího Palusky, který si z mistrovství Evropy v MMA v Kyjevě přivezl páté místo ve své váhové kategorii."

Daniel Barták přičichnul k bojovým sportům asi jako většina kluků – sledoval filmy s legendárním Brucem Lee. Z Říčan, kde bydlel, jezdil do tělocvičny Uhelných skladů na karate.

Pak začal cvičit Wing Tsun. Na jeho kariéře v ultimátních zápasech měl největší vliv trenér Bohumil Jedlička.

Jeho prvním soupeřem v MMA byl dnes hvězdný zápasník Michal Hamršmíd. „Porazil jsem ho po sedmnácti minutách, tehdy jedno kolo trvalo neuvěřitelných dvacet minut," vzpomíná Daniel Barták.

Hamršmída pak porazil i v jejich druhém boji. Je tak patrně jediným českým zápasníkem, který s Hamršmídem má bilanci 2:0.

S ultimátními zápasy Daniel Barták skončil, protože jednoduše necítil motivaci. „Už mne zápasení v tomto duchu prostě nebavilo, nenaplňovalo mne to. Vždycky to, co dělám, chci dělat naplno. A tady jsem najednou zjistil, že zápas jen odstojím. Proto jsem řekl: Dost!"

Daniel Barták byl pověstný tím, že jeho silná stránka byl boj na zemi. „Mne to na zem nějak táhlo. Zpětně zjišťuji, že z dnešního pohledu jsem měl okleštěnou techniku i na té zemi. Jenže mně na té zemi bylo dobře," říká Daniel Barták.

Zároveň přiznává, že cítil v sobě dvě tváře. „První byla nervózní. Byl jsem před zápasem úplně vygumovaný. Už už jsem se chtěl dostat na zem, kde teprve zápas pro mne dostal jiný náboj, tak jsem se uklidnil. Do té doby to bylo ale šílené. Druhá moje stránka byla, že jsem do zápasu šel jako šoumen, šel jsem vyhrát titul, byl jsem někde jinde psychicky. Tyhle pocity se střídaly."

Na činnosti Penta gymu Daniela Barták baví parta. „Tahle práce mne těší, je tu dobrá parta, nejsou tu namyšlení bezmozci. Jen mne naštvou, když nechodí na trénink. Já sice chápu, že to není jejich profese, jen koníček, ale pak mi při zápase mezi jednotlivými koly začnou kňučet, že jsou unavení. To mne dokáže vytočit."

Hlavní Bartákovou tváří jsou bojová umění. Má ale i druhou tvář, kterou by do něho řekl málokdo – je spisovatel.

Jeho povídka Poslední akční hrdina získala v literární soutěži Kultura 21 cenu čtenářů, celkově skončila na druhém místě. „Poslední akční hrdina byl psán do šuplíku. Když jsem zjistil, že byla vyhlášena literární soutěž, vzpomněl jsem si na ni, oprášil a přihlásil do soutěže. Úspěch mne, popravdě, hodně překvapil a potěšil."

A o čem Poslední akční hrdina je? „Hlavním hrdinou je spermie živořící ve starcově těle. Je to takový netradiční humorný pohled na mužskou pýchu," popisuje autor úspěšnou povídku.

Daniel Barták dosáhl velkého úspěchu i s povídkou Spisovatel. Ta se dostala mezi deset nejúspěšnějších povídek v slovenské literární soutěži Poviedka 2011.

Úspěch zaznamenala i povídka Dovolená snů. Ta vyšla ve 2. antologii českého hororu.

Takřka čtyřicátník Daniel Barták vzpomíná, že jeho spisovatelská dráha začala možná na základní škole.

„V osmičce jsem napsal z legrace desetistránkový pamflet na naši třídu. Všechny postavy tam byly popsané, bylo to zajímavé, hlavně ty reakce," usmívá se.

Psal básničky, psal do šuplíku. Zhruba v roce 2000 vydal knihu povídek. „Nevěděl jsem vůbec, o co jde, ale podařilo se mi knihu vydat, i když se prodala, tak vím, že to bylo uspěchané. Pak jsem přestal psát, ale zase jsem se k tomu vrátil, protože mne to tam uvnitř baví."

Daniel Barták si nachází témata v každodenním životě. I když Poslední akční hrdina byl výjimkou. „Zahrávám si s hororovou tématikou. Příběhy hrůzy a takové, kde je cítit tajemno, mne odjakživa přitahovaly," říká.

Zatímco tělocvična je jeho živobytím, psaní je koníček, na který nemá v současné době téměř čas.

„Mám rok a půl starého syna, takže doma psát nejde. Píšu na trénincích o přestávce nebo do telefonu v metru. Takže nic moc," říká chlapík, který dělí svůj život mezi Šestajovice u Prahy, kde žije s přítelkyní a synem, a pražský Žižkov, kde má sídlo oddíl Penta gym.

Jeho sny jsou tři: zdravý a spokojený rodinný život, vychovat zápasníka nebo zápasnici pro UFC a napsat román, který by se četl jedním dechem.