Jste úspěšným podnikatelem, jak to jde dohromady s otužováním? Hledal jste rozptýlení?

Je to trochu jinak. Před pěti lety jsem řešil ve firmě klasický model, kdy se zaměstnanec u vás něco naučí a pak si založí konkurenční firmu. Nebylo mi dobře a chtěl jsem s podnikám přestat. Tehdy jsem ve městě potkal kamaráda Honzu Bendla (výborného plavce a úřadujícího mistra republiky) a řeč přišla na to, kam míří. On že se jde koupat do jezírka v Libušíně za Kladnem, což mi bylo divné, byl listopad… Ale zaujalo mě to, dlouhá procházka lesem k jezírku mě přivedla na úplně jiné myšlenky a postupně jsem s Honzou vyzkoušel i otužování. Chytilo mě obrovsky a celkově v Kladně lidi také. Dneska je nás už přes šedesát a další se hlásí na našich facebookových stránkách Otužilci Kladno. Do jezírka chodíme plavat každou neděli dopoledne.

Pomohlo vám otužování nějak zásadně?

Mně tedy rozhodně ano, změnilo mi to život. Hlavně psychicky, ale razantně i fyzicky. Zhubl jsem 25 kilo, dneska mám nějakých 96. A nejen to, výborné účinky to má na hodně životních funkcí, i když před začátkem otužování je dobré zajít si k lékaři. Mimochodem jsem začal i běhat, to jsem od dětství vůbec nedělal.

Proč je dobré začít u lékaře?

Do extrémně studené vody nemůžete jít jen tak, mohl byste si ublížit. Vhodnější je zajít k lékaři, aby vám minimálně natočil EKG plus další základní vyšetření. U dětí a juniorů je to vyšetření ještě náročnější, což vím podle mého syna Filipa. I on otužování propadl a jeho lékaři dokonce namáčeli do kádě s ledem. Dnes je šťastný, protože musel skončit s tenisem kvůli kolenům, ale v tomhle se našel a získává medaile při všech závodech. Po pár otužováních mi dokonce řekl, že ho kolena v ledové vodě přestaly bolet.

Jak si vůbec vede české otužování ve světovém měřítku?

Je až neuvěřitelné, že Česko je v tomhle sportu největší světovou velmocí, jsme rájem otužilců. Vždyť jen samotné soutěže absolvuje tisícovka registrovaných plavců. To nenajdete v Rusku, USA, Finsku, prostě nikde jinde. Při nejznámějším pražském memoriálu Alfréda Nikodéma pořádaném naším největším klubem 1. PKO (Pražský klub otužilců) se do Vltavy spouští kolem čtyř stovek borců.

Zkoušíte ledovou vodu i jinde ve světě?

Zkoušíme leccos. Koupal jsem se na přehradě ve skotském jezeru Loch Ness, na přehradě v italském Livignu, nebo na hranicích Švédska a Dánska. Tam byla nejstudenější voda pod bodem mrazu. Kamarád Zdeněk Martinec absolvoval ve Spojených státech takzvaný závod uprchlíků z pevnosti Alcatraz do San Franciska. Na tříkilometrové trati se musel vyrovnat se silnými proudy a vodou, která měla třináct stupňů. Krásný výkon i zážitek. Zdeněk je i držitelem ,,ICE MILE“ ledové míle, což je výkon, který nedokázalo na světě mnoho lidí. Ve vodě pod 5 stupňů (3,47 °C) zaplaval 1,6 kilometru, což se mu podařilo letos 10. ledna ve Vltavě. Teď se společně chystáme na Red Bull Manchesterskou míli. V doku tam voda má zhruba pět stupňů a musíte uplavat klasickou míli, tedy nějakých 1600 metrů. Sám jsem na sebe i kamarády zvědav, ale připravovali jsme se, co to šlo.

Jak často se otužovat a jak dlouho být ve vodě?

To je dost individuální, ale radil bych řídit se starým moudrem: v nejlepším je dobré přestat. Podchlazení těla totiž přichází se zpožděním. Takže když plavu a cítím se skvěle, vylézám na břeh. Hranicí je dvanáctá minuta, pak už hrozí potíže. Jinak je podle mne ideální otužovat se dvakrát týdně. To není málo, ani moc. Co se týče začátečníků, nejlepší je poprvé to zkusit někdy na konci léta.

Na závěr se ještě jednou vrátím k filmu Bába z ledu, odpovídal realitě?

Já měl v tom filmu hrát! Tehdy na mne ale děti něco prskly, já onemocněl a musel se omluvit. Takhle zničily mou hereckou kariéru (smích). Popravdě musím říci, že když jsem o natáčení slyšel, že to má točit Bohdan Sláma, tak jsem si říkal, že to bude mít uměleckou kvalitu, ale ne popularitu. Jsem rád, že jsem se spletl.

Kladenští otužilci - otec a syn syn Jíchové, s Jiřím Lagmajerem

Otec a syn Jíchové s Jiřím Langmajerem. 

Kladenští otužilci v libušínském jezírku