Ambice dvaatřicetiletého pilota ovšem míří ještě výš, a tak se v sedlčanských dílnách usilovně pracuje a přemýšlí o další dakarské výzvě. „Celkový výsledek a tři vyhrané etapy hovoří za vše. Je to nejúspěšnější Dakar mé kariéry, ale chceme být nejlepší,“ prohlásil sebevědomě jezdec týmu Big Shock Racing.

Letos jste v Saúdské Arábii závodil s vlastní verzí kamionu Iveco, jemuž říkáte Karel. Zůstane při tom, nebo plánujete změny?
Karel je pro mě dál jedničkou, ale někdy od března jsme začali stavět tři nové kamiony. Jeden bude pro náš tým a dva pro evropské zákazníky, kteří s nimi pojednou Rallye Dakar pod svými hlavičkami, ale my se o ně budeme technicky starat.

Jakých vylepšení se dočká Karel?
Řešili jsme hlavně spojovací tyč řízení, s níž jsme měli potíže. Podařilo se nám na ni použít výrazně tvrdší materiál, takže to by mělo být v pořádku. To je asi největší technická změna. Jinak auto v lednu fungovalo výborně, takže nebyl důvod k větším zásahům.

Jan Tománek během závodu Ironman Gdynia
Železný muž odolal chladu a dešti, na výměnu galusky vydržel čekat 70 minut

Co pro stáj na jaře znamenalo zahájení stavby tří kamionů?
Byla to personální záležitost. Museli jsme nabrat další lidi, kteří na vozech pracují a pak je budou mít v péči.

Posedlí Dakarem v sedlčanské Kotlině
Série tradičních setkání s fanoušky po skončení Rallye Dakar stájí Big Shock Racing kvůli covidu dlouho nevycházela. Nešlo je pořádat ve vnitřních prostorách, a tak se sedlčanský tým rozhodl pro přesun pod širé nebe. První akce Posedlí Dakarem s obvyklým programem a prohlídkou závodní techniky proběhla koncem července v Přerově. „Fanoušci za námi přišli a nabylo nás to energií,“ řekl Martin Macík. Druhý díl se uskuteční v sobotu 21. srpna „na domácí půdě“ v sedlčanské Kotlině. Pro fandy terénních soutěží bude areál otevřený od 11.00. Vedle vyprávění o Rallye Dakar bude k vidění exhibice s vozidly, jízdy s kamionem a buginou a losování o ceny.

Jaké jste zatím zvládli zatěžkávací zkoušky?
S tréninkem jsem začal v dubnu. Kvůli covidu jsme ale museli vypustit testování v Africe a poprvé jsme závodili v červenci na Baja Aragon, kde jsme v konkurenci deseti kamionů vyhráli. Byl to výborný trénink na Rallye Dakar, protože tato kamenitá část Španělska se podobá Saúdské Arábii. Kvůli vedru – v kabině jsme měli 60 stupňů – nás to stálo dost sil.

Co vás čeká v nejbližší době?
Za týden se představíme na Baja Poland. Pojmeme ho spíš tréninkovým způsobem a jako otestování vylepšené spojovací tyče. Později v říjnu pojedeme rallye v Maroku. Mezitím se budou testovat nové kamiony, takže na větší odpočinek nebude prostor.

Pak už bude všechno směřovat k dakarskému vrcholu. Jaké máte o příštím ročníku informace?
Start je naplánován už na 2. ledna do města Háil, který leží asi devět set kilometrů od Džiddy. Budeme tak muset odcestovat hned po Vánocích a tu vzdálenost potom dojet. Nemám z toho moc radost, protože kdyby se po převzetí auta z trajektu vyskytl nějaký problém, musel by se asi vyřešit hned někde v přístavu.

Jedním z týmů, který vyhlížel úterní los druhého kola Mol cupu, byl i Kolín. Divizní celek v předešlé fázi soutěže přešel přes třetiligové Karlovy Vary.
Přání Sedlčan vyslyšeno! Střet s první ligou uvidí i Hostouň, Zbuzany a Benešov

Po většinu kariéry jste startoval na Dakaru jako jediný zástupce týmu. V čem vám může být prospěšná přítomnost vozu číslo dvě?
Leda tak k většímu klidu v mysli… Parťák mi může pomoci, když zapadnu někde v dunách a on bude opravdu blízko za mnou. Mohu tedy snad o něco víc riskovat. Druhá věc se týká techniky, že by mi dal něco ze svého auta. Jenže každá taková zastávka s výměnou trvá dvacet minut nebo spíš půlhodiny, a to už na vítězství v etapě není pomyšlení. Na druhou stranu – když u mě zastaví při defektu pneumatiky – tak se proces přezutí urychlí třeba o deset vteřin, a to už může v cíli hrát roli.