Měl jste před šampionátem v hlavě, že byste se mohl probojovat do finále?
Takhle jsem o tom neuvažoval. Jel jsem do Istanbulu s cílem podat co nejlepší výkon a nasbírat zkušenosti. Postup do finále mě překvapil, nečekal jsem to.

Šel jste na start s nějakým plánem?
Je to možná paradox, ale po rozběhu a semifinále jsem byl vnitřně spokojený. V podvědomí asi trochu převládal pocit, že už mám splněno. Říkal jsem si super, mám osobák, jenže pak mi chyběla dravost, chuť nebo šťáva, že se o pořadí musím porvat. Neměl jsem takovou motivaci jako v předchozích dvou bězích.

Trochu podcenil pozici na seběhu

Samotné finále bylo těžké, v nohách jste měl dvě čtyřstovky a vyfasoval nejméně výhodnou dráhu. Šlo s tím něco dělat?
Z části jsem byl unavený z předchozího dne. Ale roli sehrálo i to, že jsem podcenil pozici na seběhu, kde bylo dost těsno.

Povídejte. Co jste podcenil?
Před Istanbulem jsem běžel asi šest čtyřistametrových závodů, ale v žádném jsem při seběhu nebyl v tak těžké pozici. To přišlo až ve finále a trochu mě to zaskočilo. Jeden kluk byl vlevo, druhý vpravo a najednou tam nebylo dost místa. Vyhodnotil jsem to tak, že se mezi ně nevejdu. Nechtěl jsem jít do kolize, raději jsem trochu přibrzdil a zapojil se za nimi do vláčku. To se pochopitelně podepsalo na horším čase.

Nebyl to až příliš velký respekt ke známějším jménům?
Něco takového mi po závodě proběhlo hlavou… Jenže já na závod pohlížím trochu jinak než ostatní atleti. Troufnu si říct, že beru jako příležitost pro všechny na startovní čáře, aby dosáhli co nejlepšího výkonu. To však na čtyřistametrové distanci a klopeném oválu úplně nejde. Z tohoto pohledu není halová čtyřstovka můj šálek kávy.

Warnholm mu připadá jako zvíře

Za rok nebo za dva můžete být zkušenější a na seběhu rychlejší. Pak třeba budete víc myslet na své ambice…
Když je člověk tak rychlý jako Karsten Warnholm, tak se s nikým strkat nemusí. Nikdo ho neomezuje a je v pohodě. (směje se)

Co říkáte na právě na slavného Nora, jinak světového rekordmana na překážkách, z něhož energie a sebevědomí jen srší?
Je hustej, připadá mi jako zvíře. Představuje čirou sílu a mám pocit, že z něj čiší nějaká moc. Na druhou stranu se při rozcvičení choval jako každý jiný. Myslím, že když není v závodním transu, je to hodnej norskej kluk.

Tomu asi odpovídá i situace krátce po skončení finále, když jste se na dráze v sedě vydýchával a Warnholm k vám přišel a podal pravici…
Byl jsem strašně vyčerpanej, skoro jsem se nemohl hejbat. On byl v pohodě a usmíval se. No aby ne, když vyhrál. (smál se) Sportovně mi podal ruku.

Závodit v hale se vyplatí kvůli bodům do žebříčku

Jak to vidíte do budoucnosti, když halová čtyřstovka není váš šálek kávy?
Kdyby neexistovalo bodování do žebříčku, asi bych halu klidně vynechával. Ale protože je bodování důležité a halové závody jsou poměrně štědře hodnocené a navíc se počítají do venkovní sezony, tak je pro mě výhodné, abych v zimě závodil. V příštích sezonách možná nebudu mít tolik startů jako letos. Uvidí se. Každý rok je jiný a má jiné vrcholy. Nicméně ani po této sezoně, která byla pro mě příjemná a úspěšná, mohu veřejně prohlásit, že jsem se do halové čtvrtky nezamiloval. (usmál se)

V lichých letech, kdy se konají evropské šampionáty, by však účast mohla slibovat podobně jako letos finálová umístění…
To jistě, ale pro mě nikdy nebylo umístění na šampionátu prioritou nebo důvodem, proč dělám atletiku. Takovou motivaci nemám.

Co vás čeká v nejbližších dnech?
Odpočinek bude velice krátký. Pak s naší skupinou v Olympu Praha zase naskočíme do práce. Tuhle tréninkovou fázi mám rád. Na přelomu dubna a května máme vyrazit na ostrov Tenerife. Tam by měla příprava na léto vyvrcholit.