„V takovém závodě nejde ovlivnit, co se děje na trati, když jde parťačka. Soustředil jsem se na sebe a svůj výkon. Eliška dělala to samé, ale bohužel ji zradilo zdraví,“ vykládal Vít hlaváč po příletu s vládním speciálem.
Tělo holt řeklo dost
„Měla týden po olympijském závodě na dvacet kilometrů a projevilo se nějaké dřívější zranění z nabité sezony, které nestihla doléčit. Rozbolela ji kyčel a určitou roli v tom sehrálo i vyčerpání. Tělo holt řeklo dost,“ poznamenal.
Výsledek tak proto znamenal DNF (nedokončil). „Nicméně se svým výkonem jsem hodně spokojený, protože jsem zúročil trénink, který jsem před Paříží absolvoval. „Během prvního úseku jsem si udělal osobáky na pět a deset kilometrů,“ pochlubil se časy 19:50 a 40:02.
„Velice pěkně jsem zvládl také druhý úsek. Neoficiálně jsem na něm byl z pětadvaceti štafet patnáctý, což je na mně dost pěkný výsledek,“ pochvaloval si sedmadvacetiletý chodec.
Nikdo neví, jestli se štafeta ještě někdy vrátí
Novinku v atletickém programu pařížské olympiády v oblasti pod Eiffelovkou a před zraky davů diváků otevřeli muži úsekem o délce 11,395 kilometru. Pak je vystřídaly ženy, které čekalo něco přes 10 km. Dvojice se pak na trať ještě jednou vrátily. Dohromady to dalo klasickou maratonskou vzdálenost 42,195 km.
„Jsem vytrvalec. Dvě zhruba desítky byly na mě moc rychlé. Na druhou stranu to byla docela zábava. Muselo se vymýšlet, co dělat o pauze, a převažoval tam týmový duch. To bylo super, akorát mi vadilo, že to bylo na úkor mé vytrvalecké disciplíny, která v Paříži chyběla,“ líčil.
Příští rok se na mistrovství světa opět bude závodit na zavedené chodecké trati 35 kilometrů. „Na to se těším. Teď nikdo vůbec neví, jestli se štafeta - zřejmě do programu příští olympiády - ještě někdy vrátí. Asi se to bude vyhodnocovat až podle ohlasů, ale zatím nic nevíme,“ krčil rameny.
