Pod jejich dosavadními úspěchy je jistě podepsán věhlasný kladenský klub s kvalitní trenérskou sestavou. Ale také rodinné zázemí se sportu přející atmosférou. Otec Petr Hlaváč se judu věnoval do juniorského věku převážně na národní úrovni. Na celostátním šampionátu se objevil jen jednou. Medaile ho minula, ale příznivcem juda už zůstal navždy. Je rád, že tímto směrem inspiroval i své děti. „I na základě vlastních zkušeností jsem došel k závěru, že judo rozvíjí děti všestranně. Jak fyzicky, tak i mentálně, je to životní filozofie, odlišná od jiných bojových sportů,“ vysvětluje.

Manželka Lenka Hlaváčová souhlasí: „Judo rozvíjí i koordinaci těla, obsahuje gymnastické prvky, to ve všech sportech tak úplně běžné není.“ Oba se shodují v tom, že „za nás byl třeba kotrmelec běžný, dnes mají učitelé strach něco s dítětem dělat, aby je pak rodiče nežalovali.“ A oceňují pro děti důležitý aspekt sebeobrany a také postupný pokrok v sebeovládání, typický pro japonské bojové umění. Aby malí sportovci nebyli rozhození po porážce. Protože ti nejmenší na to často reagují pláčem a chtějí končit. Jen velmi pozvolna docházejí k poznání, že prohra může být krokem k příštímu vítězství.

Lenka Hlaváčová sice sportuje celý život, ale na rozdíl od manžela se na soutěžní pódium postavila až ve veteránském věku. A sice v kulturistické disciplíně bodyfitness. V roce 2018 na kladenské soutěži Fitness Mania Classic dominovala a vybojovala profesionální kartu. Dosavadní vrchol přišel o rok později na IFBB Master Elite Pro v Římě, kde vyhrála. Po dalších třech závodních letech si letos vybrala pauzu. „Kariéru ale nekončím, nechávám to otevřené,“ prohlašuje ostřílená závodnice, která své zkušenosti úročí jako instruktorka v kladenském Hakim Gymu.

Syn Sebastian už je ověnčený mnoha medailemi z juda, zkoušel ale i jiné sporty, včetně na Kladně téměř obligátního hokeje. Nebylo to ale ono „pravé ořechové.“ Spolu s rodiči vycítil, že tudy jeho cesta nepovede. „Judo dělám od čtyř let, zpočátku jsem chodil s tátou, pak sám. Na prvních závodech jsem byl o rok později,“ říká a zkušeně – s mírným úsměvem – komentuje i zajímavou zpětnou vazbu v rodině: „Táta se teď k judu vrátil a vidím u něj pokrok…“ Oba borci se pak špičkují, kdo koho musí více honit na trénink. „Trénuji už druhý měsíc. Po třicetileté přestávce je to těžké, i když kondici jsem si udržoval pořád. Vrátil jsem se k judu kvůli dětem, ale také ze zvědavosti, jestli na to budu ještě mít. Kdyby ne, pořád mám v posilovně činky, s těmi můžete makat do sta let,“ vysvětluje Petr Hlaváč jen s mírnou nadsázkou.

Hlaváčovi dbají na všestrannost. Děti samozřejmě jezdí na kole, bruslí, lyžují… do té míry, že by snad chtěly dělat všechno… „Až je musíme brzdit. Doplňkové sporty jsou sice důležité, ale stejně tak koncentrace na ty soutěžní,“ podotýká Lenka Hlaváčová.

Nabízí se otázka, jak takhle aktivní rodina čelila vynucené covidové přestávce. „Sportovali jsme sami, dovybavili jsme si domácí posilovnu, chodili na kolo, užívali bazénu na zahradě… kdo chce, svou cestu si najde. Děti sice neměly společné tréninky, ale individuálně makat šlo,“ vzpomíná Lenka Hlaváčová. Sebastian doplňuje, že po obnovení tréninků v klubu sice malý deficit kondice cítil, ale za dva týdny byla forma zpět. „Je ale fakt, že někteří kamarádi po covidu sport úplně zabalili; jeden tak ztloustnul, že už to nedokázal zvrátit a přestal s fotbalem, který do té doby hrál.“

Paradoxně právě v době covidových omezení, kdy se nesmělo sportovat v interiérech, objevila malá judistka Isabela další sport. Na hřišti v Hřebči, kde rodina bydlí, viděla při tréninku místní fotbalové žáky. To ji zaujalo a s podporou rodičů se zeptala, jestli také může přijít na trénink. No a se spoluhráči ve smíšeném týmu, který vede oblíbený trenér Marek Olič, patří k nejlepším v okrese. Nastupuje také za výběr děvčat okresu Kladno, který si na krajských soutěžích rovněž vede zdatně, naposledy bral bronz. „Přitom je vyložená individualistka, dříve závodně tančila a špatně nesla, když někdo kazil výsledky celého družstva. Fotbal ji ale chytl, je z juda ‚omlácená‘ a nebojí se rány, v souboji neuhne,“ chválí ji matka.

Během prázdnin se oba mladí judisté vydají na tábor pořádaný olympionikem Lukášem Krpálkem. Mají totiž dobrou zkušenost s víkendovým tréninkovým pobytem, kterým v jeho akademii nedávno prošli. Pochvalují si dobré trenéry s mezinárodním renomé, kteří se jim věnovali, i vstřícný přístup české legendy, která nelitovala času ani na fotky a podpisy pro své malé následovníky. Sebastian už byl na jiných letních judo táborech třikrát, Isabela dvakrát. Judo tam bývalo na programu zhruba dvě hodiny denně. „Krpálkův tábor“ slibuje dvoufázové tréninky a tím i větší posun pro účastníky.

A na podzim čeká Sebastiana už druhé mistrovství republiky. Vloni byl třetí. V rámci přípravy ho trenér Novák nechává zápasit s dospělými. Své vrstevníky totiž přerostl, ve své kategorii neměl soupeře, trochu stagnoval. Junioři a muži se na něj sice nijak nevytahují, ale zadarmo mu nic nedarují.

Mladší kategorie, kam náleží jeho sestra, „republiku“ ještě nemá, počká si až do příštího roku. Tam jsou zatím vrcholem krajské soutěže. V té středočeské Isabela už třetím rokem dominuje.

Petr ŠIKOLA