Kliknutím zvětšíte„Zásadní rozdíl je v rychlosti,“ porovnává Malina obě soutěže. A dodává, že věří, že se Hostivař na jaře zvedne a může zabojovat i o play off.
Jak dlouho už se vůbec věnujete hokejbalu?
To už bude nějakých deset dvanáct let. Začínal jsem v páté nebo šesté třídě na základce. Dostal jsem se k tomu přes nějakou nabídku sportů, co jsou v Boleslavi. Šel jsem si to vyzkoušet na první trénink, hned mě to chytlo a jsem rád, že jsem u toho takovou dobu zůstal. Poznal jsem díky hokejbalu spoustu skvělých lidí.
Jaká je vaše role na hřišti?
Hraju vlastně úplně od začátku, od žáčků, na křídle útoku. Moje role byla vždycky dávat góly, odmalička mi to tam padalo. Mám na góly trochu čuch, občas přidám nějakou tu kličku nebo blbůstku navíc, ale myslím, že to sebevědomí k tomu patří. Hlavní jsou ale ty góly.
V Hostivaři jste na střídavé starty, jak dlouho už tam hrajete?
V Hostivaři jsem hrával už v nějakých čtrnácti letech. Po své první sezoně v reprezentaci jsem tam hrál za mladší dorost. Teď ve chlapech jsem už třetí rok. Byl jsem v týmu, když ještě hrál první ligu, a také teď v extralize. Už trochu znám prostředí i kluky, je to takový můj druhý klub.
Jak zvládáte pendlování mezi Prahou a Boleslaví?
Je to úplně v pohodě. V Boleslavi máme tréninky v pondělí, ve středu a v pátek a do Hostivaře jezdím na čtvrteční tréninky. Mám celý týden hezky zaplněný hokejbalem. Máme to nastavené tak, že ve čtvrtek jezdím z Boleslavi ještě se spoluhráčem Tomášem Lhotou. Tréninky máme až od půl osmé, takže to v pohodě stíhám i s prací. Skončím ve čtyři nebo v pět, sednu do auta a jsem tam ani ne za hodinku, Hostivař je kousek.
Když už mluvíte o práci, tak co mimo hokejbal děláte?
Teď to bude rok, co dělám v jazykové agentuře Skřivánek. Pracuji jako koordinátor jazykových služeb. Zajišťujeme překlady, tlumočení, jazykovou výuku. Je to bezva, baví mě to. Mám super kolegy, pracuji v kanceláři tady v Boleslavi a dá se to skvěle skloubit s hokejbalem. Jsem s tím fakt spokojený, všechno hezky zapadá do sebe.
Jaký je podle vás rozdíl mezi druhou ligou, kterou hrajete za Tygry, a extraligou?
Především v rychlosti. Ta v hokejbale už nějakou dobu rozhoduje, a v extralize je to hodně znát. Když hráč dostane balonek, nemá vůbec prostor dělat nějaké kroky navíc, rozběhnout se. Chce to hodně si přihrávat. Druhá liga je pomalejší, ale za poslední roky se taky dost zlepšila. Starší hráči často přechází, zkušenosti a klid na holi jsou vidět. Za mě je zásadní rozdíl v té rychlosti, ale i naše středočeská druhá liga je hodně kvalitní.
Sezona je ovlivněná koronavirem, jaký byl z vašeho pohledu aspoň její úvod?
Myslím, že to bylo obstojné. Docela se nám dařilo, i když ne každý zápas vyšel. Je to asi i tím, že minulou sezonu se nám hodně dařilo, před stopkou jsme soutěží procházeli jako nůž máslem, měli jsme nějakých třináct zápasů bez porážky. Byla tedy velká očekávání. Ukázalo se ale, že to tak lehké nebude. Máme pár nových mladších kluků, přišel i nový trenér. Myslím, že vzhledem ke všem změnám všechno vyšlo dobře. Celkově to za Boleslav hodnotím dobře, už se těším, až se to zase rozjede.
A co říct k Hostivaři? Jste nováčkem extraligy, jaký byl přechod o úroveň výš?
S extraligovými týmy jsme hodně hráli přáteláky nebo na turnajích. Chtěli jsme už v první lize sbírat co nejvíc zkušeností, takže jsme využívali každé šance utkat se se zkušenými extraligovými týmy. Předloni, hned v první sezoně v první lize, se nám povedlo projít do finále a byli jsme krůček od postupu. Proto když se teď naskytla příležitost, tak vedení Hostivaře neváhalo koupit extraligu. Tým má velký potenciál a je hodně mladý, věkový průměr je kolem dvaadvaceti let, možná ani ne. Byla by škoda šanci nevyužít. Přechod je určitě znát, protihráči jsou zkušení, rychlí. Máme zatím jen jeden bod, ze kterého jsme měli velkou radost, ale výkony byly lepší a lepší. Vyloženě se nám nepovedl jen zápas v Hradci. Myslím, že na jaře můžeme být lepší a třeba se dostat i do play off.
Boleslav hrála proti hostivařskému B-týmu, ale vy jste nehrál. Bylo to kvůli dohodě mezi kluby?
To ne, my jsme v tu dobu zrovna byli s hostivařským áčkem v Karviné. Nebylo to tak, že bych nechtěl nastoupit ani za jeden tým. Vyšlo to takhle náhodně i kvůli tomu, že se zápasy trochu přehazovaly. Koukal jsem ale, že kluci z Bolky vyhráli. Musel to být zajímavý zápas, držel jsem palce alespoň na dálku.
Jak dopadla na hokejbal vládní opatření? Můžete už se zase vracet k trénování?
Původně, když mohli být venku jen dva lidé, tak se nemohlo ani na sportoviště. Mohli jsme si tedy maximálně chodit individuálně zaběhat, což jsem využíval. A myslím, že i ostatní, pohyb nám prostě chybí. V šesti lidech už se potom daly dělat nějaké tréninky, menší cvičení s jedním gólmanem a pěti hráči. Nemohli jsme sice využívat zázemí nebo šatny, ale snažili jsme se aspoň takhle chodit. Teď už by se zase mohla nějak rozjet i soutěž, ale kvůli zkrácenému podzimu už je zimní přestávka. Normálně ale chodíme trénovat, i když pauza už je dlouhá.
Jak to vypadá s případným pokračováním soutěží?
Od svazu jsou připravené nějaké tři varianty v návaznosti na to, jak se bude rozvolňovat. Kdyby se začalo hrát nejpozději v únoru, tak by se dohrávalo všechno. Bylo by to tak, že by třeba za víkend byly dva zápasy, aby se stihla dohrát základní část i play off a vše bylo regulérní. Pak jsou i varianty s nějakou zkrácenou formou. Je to ale takové věštění z koule, nikdo pořádně neví, co a jak bude.
Když se přesuneme k reprezentaci, tak jste říkal, že jste v ní byl už ve čtrnácti letech. Prošel jste tedy víc mládežnických kategorií?
Reprezentace jsou od čtrnácti do dvaceti let, kategorie jsou ob dva roky. Já jsem byl ve všech mládežnických výběrech kromě osmnáctky. Tam jsem si zažil ta hezká léta plná hokejbalu. Když se zrovna nehrálo v klubu, byly nějaké kempy, na to vzpomínám moc rád.
Jak vzpomínáte na zlaté MS v Kanadě?
Rozhodně jako na zatím největší úspěch. Bylo to bezvadné, vzpomínám doteď. Navíc se hrálo v Kanadě a ve finále jsme v prodloužení porazili Kanadu. Bylo to takové zadostiučinění za všechny roky v reprezentaci. Měl jsem už jeden bronz, takže tohle byla taková hezká tečka za celou juniorskou reprezentační kariérou.
Jaká byla vůbec vaše cesta do nominace české juniorky?
V té době jsem hrál v Boleslavi první ligu. Byl jsem tehdy posledním rokem v mládeži a dojížděl na Kladno, kde jsem v rámci střídavých startů hrál extraligu staršího dorostu. Střídal jsem nejvyšší mládežnickou ligu a druhou nejvyšší soutěž v chlapech.
Máte někde schovanou zlatou medaili nebo jinou památku?
Mám, visí mi tady na zdi. Mám i oba dresy a všechny medaile. Jedna zeď v pokoji je reprezentace dvacítek a naproti mám dresy ze šestnáctky s bronzovou medailí. Taková hezká vzpomínka.
Děláte si do budoucna zálusk na další zápasy za národní tým?
Určitě bych byl rád, ale teď na to asi nemám úplně výkonnost. Rád bych se víc uchytil v extralize, otrkal se víc v rychlém dospěláckém hokejbale a nabral víc zkušeností. Rád bych se ale ještě do nějakého reprezentačního výběru dostal. A nejlíp na mistrovství světa, až jednou bude zase v Česku, to by bylo skvělé.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
