Čerstvý čtyřicátník je absolventem pedagogické fakulty, byl učitelem a trenérem ve sportovní škole. V Amurském kraji pořádal soutěže a dotáhl to do čela regionálních federací jak v silovém trojboji, tak v kulturistice. V Rusku působil jako celostátní rozhodčí. Byl i metodikem regionálních výběrů v různých sportech a vedoucím trenérské rady na krajském ministerstvu sportu.

U toho se prosím zastavme – v Rusku jsou krajská ministerstva?

„Chápu ten údiv. Nepředstavujte si ale územní celek v českém měřítku. Třeba Amurský kraj má rozlohu 4,5krát větší než celé Česko. Podobně jako republiky Ruské federace mají i kraje svůj parlament a právo vydávat místní zákony. Jen v čele není prezident, nýbrž gubernátor. Potřeba koordinace a podpory sportu ze strany územní samosprávy je zřejmá, podobně jako v jiných oborech.“

Vy jste se v mládí věnoval karate, ale nezůstal u něj…

„Ano, jako 15tiletý dorostenec jsem dokonce reprezentoval na MS v Německu. Dostal jsem ale zánět kostní dřeně do pravé holeně. Po 40 dnech v nemocnici jsem chodil o berlích, pak s hůlkou. Všechno špatné je ale k něčemu dobré. V rámci rehabilitace jsem začal posilovat. Byl jsem tehdy tak slabý, že jsem zvládl jen tříkilogramové činky. Ze slabiny jsem ale postupně udělal přednost. V silovém trojboji jsem to dotáhl až na mistra sportu. Byl jsem samouk, navíc tehdy ještě nebyl internet. Objížděl jsem semináře, zkušenosti sbíral i na závodech. Na hotelu v recepci jsem vždy zjišťoval, kde který šampion bydlí a se sešitem v ruce jsem klepal na jejich pokoje. Jistěže jsem je otrávil a po pár dnech mi přestali otvírat…"

Kromě powerliftingu jste se angažoval v kulturistice. Regionální federace, kterou jste založil a vedl, byla pobočkou NABBA. Proč ne slavnější IFBB?

„Víte, v IFBB se mi nelíbí dělení závodníků podle váhových kategorií. Na pódiu se pak poměřují vysocí chlapi s malými. Podle mne je to na úkor objektivity. NABBA dělí kategorie podle výšky. Hodnotí se svalový rozvoj stejně vysokých závodníků. A kromě toho se v IFBB hodně dá na jména. Už představování - prezentace titulů - může závodníky trochu předem rozřadit. NABBA při hodnocení jména závodníků neuvádí, jen startovní čísla.“

No ale v Česku jste se přidal na stranu IFBB. Proč?

„Neměl jsem na výběr. Chtěl jsem spolupracovat s českou pobočkou NABBA, ale ta můj zájem neopětovala. Naopak vedení pod IFBB mne přijalo s otevřenou náručí, i když své kritické názory netajím. Bylo rozhodnuto.“

A proč jste vlastně opustil Rusko?

„Úvodem jsem zmínil ty gubernátory, regionální vládce. I v Česku je známé ruské pořekadlo „bůh vysoko, car daleko“. Čím dál od Moskvy, tím to platí víc. Připomenu zeměpisný kontext - řeka Amur je hranicí s čínskou provincií Chej-lung-ťiang. Hlavní město kraje Blagověščensk tvoří s přes řeku sousedícím čínským Chej-che zónu volného obchodu. Do Japonska je to asi sedmkrát blíž než do Moskvy. No a v té dálavě jednoho dne nastoupil nový gubernátor, jemuž jsem nezapadal do koncepce, abych to řekl kulantně. Moje pracně vybudovaná pozice se vytratila. A tak přišla logicky myšlenka na změnu prostředí. Česko jsem znal ze sportovních soutěží; moje uvažování ovlivnila i známost s předsedou Českého svazu silového trojboje. Zatím nemám děti a rozhodnutí tak nebylo těžké.“

Od kdy jste v Kladně?

Do Česka jsem přijel koncem roku 2013 ještě na turistické vízum. Sondoval jsem možnosti uplatnění, obcházel kulturistické kluby, hledal prostory v Praze. Už přitom jsem si našel bydlení na Kladně. Vlastně si ani neuvědomuji, že jsem v jiném městě, je to tak blízko. To víte, mám v sobě zakódovány ty ruské vzdálenosti… Celý rok 2014 jsem hledal. Tady se říká, že v Praze je „blaze, ale draze“. Můžu to potvrdit. Naštěstí jsem nakonec našel na Kladně nejen bydlení, ale i prostory pro sportovní klub.“

Na webu „Amurské pravdy“ jsem našel rozhovor, v němž tehdy chválíte českou vstřícnost, malou byrokracii. Nemusel jste počáteční optimismus později mírnit?

„Vím, na co narážíte. Třeba tu byrokracii jsem přechválil. Dostal jsem se do situace, kdy se tři měsíce protahovala kolaudace prostor, ale nájem už přitom běžel. Později jsem dokonce původní prostory nuceně opustil. Velmi zvláštní je zkušenost, když si najmu advokáta a on nepracuje tak úplně pro mne. Jako cizinec obtížněji domlouváte splátkové kalendáře úvěrů. No ale už podruhé v tomto rozhovoru říkám, že všechno špatné je k něčemu dobré. Našel jsem jiné prostory, jiné partnery, jiné způsoby spolupráce. Dnes není důvod se k tehdejším potížím vracet. Činnost klubu se rozvíjí, budujeme nové sály, důvěra k našemu klubu roste, na soutěžích se lidé ke mně hlásí… takže se mi ten původní optimismus zase vrací.“

Je mezi kulturistickými kluby na Kladně konkurence?

„Kladno je relativně velké město. Je tu dost místa pro všechny. Mimochodem - začátkem září byla v tisku informace o tom, že do škol nastoupilo 800 prvňáků. Jestliže je to tak přibližně každý rok, tak je to ohromná zásobárna pro všechny sporty. Jen ty děti zaujmout. Ale zpět k otázce – kluby, které se věnují posilování, nejsou stejné. Ne všechny vychovávají závodníky pro soutěže. Některé se více zaměřují na „klasiku“, jiné na nové, momentálně populární druhy posilování. To všechno dohromady oslabuje případnou přímou konkurenci.“

Co vás zde nejvíc překvapilo po sportovní stránce?

Třeba rozdíl v „gradingu“. Z Ruska jsem zvyklý na systém mistrů sportu. Ten titul si musíte odpracovat. Vezměme kategorii powerliterů do 105 kg. Kdo dosáhne výkonu 645 kg, je tzv. kandidátem na mistra sportu. 815 kg znamená mistra sportu a 920 kg mezinárodního mistra sportu. Je to jakási kvalifikace, asi tak jako se třeba absolvování VŠ dokladuje nějakým titulem. No a státní reprezentace se logicky skládá minimálně z těch mistrů sportu.

Kulturistické závody sleduji nejen očima trenéra, ale i rozhodčího – mám kvalifikaci k obojímu. Musím říci, že často hodnotím stejně jako oficiální sudí, ale občas mi to vychází jinak. Chápu samozřejmě, že v kulturistice je to subjektivní - to silový trojboj je v tom spravedlivější.

A ještě jedna věc: v červnu jsem trochu marodil, byl jsem zde v nemocnici. Jako místní plátce daní a zdravotní pojištěnec jsem měl vše zadarmo – to mne překvapilo. Ale stejně tak mne překvapily plné čekárny marodů. No a dal jsem si to dohromady – co máš zadarmo, toho si nevážíš. A nestaráš se o své zdraví. A plníš čekárny u doktorů.“

Věděl jste, že je Kladno hokejové město?

„Vlastně až tady jsem si uvědomil, že jsem v rodišti Jaromíra Jágra. Mimochodem, jeho působení v Rusku se zde už vesměs odbývá větou „zahrál si KHL“. Jenže on přišel v jejím prvním ročníku a stal se jednou z jejích hvězdných tváří, jednou z ikon. Tehdy před 10 lety působil v reklamách a promo kampaních, o nichž tu logicky není takové povědomí. Jeho role v propagaci vznikající KHL byla významná. Myslím, že podobný rozruch by teď vyvolal v Číně, kdyby nastoupil za pekingský Kchun-lun.“

A jaký je hokej u vás v regionu?

„U nás jsou v zásadě jen mládežnické a hobby týmy. Nejbližší klub KHL je v 700 km vzdáleném Chabarovsku, 1500 km je do Vladivostoku. Jejich rezervní týmy hrají asijskou ligu s Japonci, Korejci a Číňany. Zajímavostí jsou ale „open air“ zápasy na zamrzlém Amuru mezi výběry našeho kraje a sousedící čínské provincie Chej-lung-ťiang.“

Na Kladně se kdysi konaly soutěže v silovém trojboji a kulturistice. Vy jste zde také dvě uspořádal…
„Ano, a předtím jsem jich zorganizoval 44 v Rusku. Logicky jsem chtěl přenést své zkušenosti sem. V roce 2015 – což bylo shodou okolností 50. výročí organizované kulturistiky na Kladně – jsem uspořádal Fitness Mania Classic pro muže, ženy i juniory. O rok později následoval druhý ročník se zaměřením jen na ženy a dívky. Samozřejmě uvažuji o třetím ročníku a s úřadujícím předsedou svazu hledám vhodný termín.“

Co dalšího byste ještě chtěl dokázat?

Rád bych, aby náš klub byl předním centrem bodybuildingu a powerliftingu na Kladně. Koncipujeme ho jako přístupný široké veřejnosti, zpracováváme i projekt podpory mladých zájemců o cvičení z nemajetného prostředí. Tomu jsem se věnoval i v Rusku. Děti třeba z dětských domovů jsme vedli ke sportu, zpravidla z nich vyrostli slušní lidé. Teď v září mám narozeniny – nechci se chlubit, ale z Ruska pořád dostávám tak 600 SMS blahopřání, právě od svých bývalých svěřenců.

O pořádání závodů na Kladně už jsem mluvil – a rád bych na nich zase vedl nějakého šampióna. V powerliftingu už jsem vytrénoval 53 kandidátů na mistra sportu, 23 mistrů sportu, několik medailistů na MS, ME i dalších prestižních soutěžích. Věřím, že budou další.

No a chci se více věnovat osvětě. Zatím jsem limitován slabou znalostí češtiny, ale půjdu do toho. Články na webu, videa na YouTube - o tréninku, regeneraci, stravování a tak. Lidé totiž často věří kdejakým módním blbostem, vědecky podložené věci jim připadají nudné. Moje poznatky jsou navíc prověřené mnohaletou praxí s desítkami sportovců.“

Petr ŠIKOLA