JIŘÍ PRSKAVEC: Koledy zpívám jenom doma

V rodině olympijského vítěze ve vodním slalomu Jiřího Prskavce se na Vánoce všichni moc těší. Starší syn Jiříček už nějaký čas vyhlíží dárečky pod stromečkem. Jeho táta věří, že se dostane i na běžky a zároveň si svátky užije v kruhu nejbližších.

Doma v Brandýse nad Labem proběhne všechno v klidu a v rámci dávných tradic. „Na Štědrý den budeme večeřet kapra s bramborovým salátem, pak si rozbalíme dárečky a sváteční večer si užijeme i s cukrovím. Moc se na to těším,“ vyprávěl kajakář.

Předvánoční čas trávil na soustředění na ostrově Reunion, a tak dárky vybíral převážně na dálku. „Zatím jsou uložené v košíku na e-shopech a po návratu si je vyzvednu,“ říkal s úsměvem minulý týden rodák z Mělníka, jenž by mohl jako Ježíšek zacinkat ne na zvoneček, ale na svou zlatou medaili z Tokia.

Dojde i na vánoční koledy. „Terka hraje krásně na klavír, stojíme kolem ní a zpíváme Narodil se Kristus pán. Já teda strašně, a o to zase možná radši. Ale jinde než doma bych si na to netroufl.“

V době volna se snaží letošní mistr Evropy a vítěz Světového poháru zajet na běžky. Z Brandýsa to není do Jizerek daleko, vyrazí časně ráno, aby byl v osm ve stopě. Stráví tam dvě hodiny a na oběd je už zase doma.

K vánočním svátkům patří i návštěvy. „Naši jsou na horách, takže s námi budou Terčini rodiče. Uvidíme se s babičkami, u nichž jsem jako dítě Vánoce trávil. Uvidím i sestřenku, se kterou jsme vyrůstali a je skoro jako ségra. Čeká narození miminka, a tak se těšíme,
že se potkáme.“

ALEXANDER CHOUPENITCH: Vánoce na cestách

Zatímco většina lidí je na Vánoce doma a užívá si pohodu s rodinou, pro elitního brněnského šermíře Alexandera Choupenitche to neplatí. Bronzový medailista z loňské olympiády v Tokiu vše podřizuje tréninkovému procesu. „25. prosince odjíždím na pět dní do Belgie na kemp, takže doma v Brně budu s rodinou jen na Štědrý den,“ líčí osmadvacetiletý fleretista.

Těžkou hlavu si z Vánoc strávených tréninkem nedělá. „Tím, že nemám standardní práci, kde před svátky zavřu krám, ale jedu dál, Vánoce moc neprožívám a beru, jak to je. Vše podřizuju tréninku,“ přesvědčuje Choupenitch. Přesto si Štědrý den umí užít. „Rád se podívám na nějakou pohádku a těším se, že si dám cukroví. Taky se mi líbí ta pohoda,“ vysvětluje olympionik, jehož rodiče jsou Bělorusové.

Střídmý při jezení přitom Choupenitch být nemusí. „Čeká mě tréninkový kemp, tak si nějak extra pozor dávat nemusím, všechno běží standardně,“ vysvětluje brněnský rodák. Na tradice si přitom nepotrpí, ani co se týče štědrovečerní večeře. „Někdy máme řízky, jindy kapra, další rok zase něco úplně jiného. Nedržíme nějakou tradici,“ říká.

Zatímco Vánoce si užije aspoň na Štědrý den, oslava příchodu nového roku jde mimo něj.  „Ani nevím, jestli na Silvestra vydržím do půlnoci na přípitek, protože 1. ledna řídím osm set kilometrů na soustředění do Itálie. Musím jít zavčas spát, rozhodně to nijak extra slavit nebudu,“ dodává Choupenitch, jehož následně čeká turnaj v Paříži.

ANDREJ TITKOV: V Rusku jsou teď svátky smutné

Již více než čtvrt století žije v Česku, dokonce už má české občanství. I přesto ale pro bývalého úspěšného házenkáře a nyní trenéra Andreje Titkova z Ruska tradiční křesťanské Vánoce neznamenají tolik jako pro jeho rodinu – manželku a dvě děti. „Prakticky ani v dětství, v Rusku, jsme vánoční svátky nějak speciálně neslavili. Možná i proto, že můj děda byl předsedou místního zemědělského družstva, komunista. Tehdy nikoho z nás nenapadlo to nějak prožívat,“ přiznává 53letý Titkov, který se do Česka přistěhoval v roce 1992.

Teď už se tu cítí doma, ale myšlenkami zalétá ke svým krajanům. Jejich svátky moc veselé nebudou. „Ti uvědomělí moc dobře ví, jaký průšvih Rusko napadením Ukrajiny způsobilo. Popravdě se v Rusku zrušily jakékoliv velké oslavy, večírky, málokde najdete vánoční osvětlení. Ti rozumní, dobou a politikou neohnutí, to opravdu prožívají, jsou nešťastní, je to pro ně obrovská tragédie. Stále!“

Jeho příbuzných se mobilizace zatím příliš nedotkla, nálada je však přesto ponurá. „Když člověk čte všechny ty informace a zprávy, není mu dobře. Velkomocní by si měli spočítat, kolik je dva krát dva, a zamyslet se nad sebou a vším. V rakvi jim peníze k ničemu nebudou,“ dodal Andrej Titkov, aktuálně trenér lídr I. ligy házenkářů ze Vsetína, jehož je ale hlavní náplní práce průvodčího na drahách.

MARTIN FUKSA: Raději dárky dávat než dostávat

Vánoční svátky u mnoha sportovců slouží k upuštění páry, orazí si, setkají se s lidmi, které během náročné sezony tak často nevidí. Přesně to je případ českého reprezentanta v rychlostní kanoistice Martina Fuksy z Nymburka. Pro dvojnásobného mistra světa a jedenáctinásobného evropského šampiona jsou to nejoblíbenější svátky v roce.

Jako malý kluk se samozřejmě těšil hlavně na dárky. „Na psaní dopisu Ježíškovi a vyhlížení ho z okna na Štědrý večer,“ přidal devětadvacetiletý sportovec, který má o svátcích téměř pravidelný „režim“.

„Vlastně máme s mou rodinou nastavené zvyky, které opakujeme každoročně. Ať už jde o dopolední trénink, odpolední procházku s návštěvou blízkých a zesnulých, nebo bramborový salát s řízkem, pálení svíček a pouštění koled,“ popisuje sváteční dny strávené s rodinou nymburský rodák, který jen těžko loví v paměti, jaký vánoční dárek mu udělal největší radost. „Upřímně si nevzpomínám, ale určitě to bylo v dětství a byla to nějaká hračka. Už dlouho jsem ve fázi, kdy radši dárky dávám než dostávám,“ podotkl Fuksa.

Sportování o Vánocích ale zcela na druhé koleji není. I v tomto svátečním čase je součástí, jen se nejede naplno. „Trénujeme i na Štědrý den. Ale je nutné říct, že o svátcích je trénink spíš jen udržovací, žádná velká dřina. První svátek vánoční máme většinou volno, ten druhý už znovu trénujeme,“ dodal kanoista Martin Fuksa.

TOMÁŠ VONDRÁŠEK: Děti, které nepolíbilo štěstí

Když byl Tomáš Vondrášek malý, dal se prý opít rohlíkem. Pod stromečkem netoužil mít kupu dárků, stačilo mu to, co nejvíc miloval – fotbalové věci. „Měl jsem vždy ze všeho radost. Nejvíc jsem dostával míče, kopačky, prostě věci na fotbal. Mám ségru, takže to rodiče museli udělat tak, abychom měli oba stejný počet dárků, aby někdo z nás nebyl ukřivděný,“ usmívá se pětatřicetiletý odchovanec Sokolova, jenž působí v Teplicích.

Na Vánoce má jen hezké vzpomínky. A protože je sám nyní tatínkem, chce, aby to stejné zažívala i jeho dcera. „Vánoce jsou hlavně pro děti. Děláme je proto takové, aby z nich měla malá hezké vzpomínky. Moc se na ně těšíme, hlavně si přejeme mít pohodičku. U nás taková pohoda vypadá tak, že se díváme na pohádky, jsme v dece na gauči a přikusujeme cukroví.“

Na vánoční zvyky prý moc není, spíš preferuje zmiňovanou pohodu. Během ní myslí i na ty děti, které kvůli různým okolnostem nemůžou mít hezké Vánoce. „Třeba děti na Ukrajině nebo ty, které jsou postižené. Chápu, že na světě jsou lidé, kteří Vánoce kvůli tomuto rádi nemají, protože si je nemůžou užívat naplno. Nedávno jsme koukali na vánoční koncert, kde bylo plno smutných příběhů. Není nám to lhostejné; poplakali jsme si a i nějakou korunu poslali.“

S charitou má Tomáš Vondrášek řadu zkušeností, dlouhá léta chodí do krupského dětského domova. „Je to taková tradice. Člověk přijde rozdat pár dárků, pobýt, popovídat. Je důležité pomoci těm, kteří pomoc potřebují,“ uzavírá sympatický fotbalista.

JIŘÍ TKADLČÍK: I na Štědrý den do posilovny

Lenošení u pohádek, pojídání cukroví a nicnedělání? S tím nechoďte za Jiřím Tkadlčíkem. Úspěšný strongman má tohle samozřejmě nastavené úplně jinak. V posilovně je jako doma po celý rok a už tradičně výjimkou nemohou být ani vánoční svátky.

„Spoustu Vánoc i Silvestrů jsem trávil v posilovně do pozdních nočních hodin. Pro lidi to může znít netradičně. Zvedáním je poznamenán celý můj život,“ vysvětluje bývalý nejsilnější muž světa do 105 kilogramů s úsměvem.

„Není pro mě neobvyklé, že na Vánoce a Silvestra se jde do gymu. Letos budeme také slavit v posilovně hromadným tréninkem, následovat bude pohoštění a oslava příchodu nového roku,“ prozradil 33letý strongman.

Do Přerova, odkud pochází, se během Vánoc nechystá. „Silvestra budeme trávit v Čáslavi, Vánoce v Praze. S rodinou, dcerkou. Budeme péct cukroví a užívat rodinnou pohodu,“ těší se populární silák, kterému se před třemi lety měsíc před Vánoci narodila dcera Olivia. „Na materiální věci nejsem, to byl pro mě ten nejkrásnější dárek,“ usmál se Jirka.

A co by si přál pod stromeček letos? „Pevné zdraví, abych mohl dělat to, co mám rád a co mě baví. Když se vydělají nějaké peníze, které zase můžu vrazit do sportu a rozvíjet jej, bude to jen bonus,“ má jasno.

close Ježíšek cinká medailí aneb Vánoce českých sportovců info Zdroj: Deník zoom_in Ježíšek cinká medailí aneb Vánoce českých sportovců