Nebýt sportovní kabely, skutečně by to tak vypadalo. Jakmile ale Kateřina Kašparová změní v šatně image, je z ní postrach soupeřek. A ne ledajakých. Před dvěma týdny se stala závodnice Maratónského klubu Kladno mistryní republiky v ultratrailu a v sobotu vytvořila výkonem 127 km nový český rekord ve dvanáctihodinovce! „Přes upozornění přítele jsem si zapomněla dobít sportester, náušnice jsem ale měla s oblečením sladěné," smála se žena, jež může před svým jménem uvádět zkratku Ing.

Kolik běžeckých bot a lodiček prošoupete za rok?
U běžeckých nevím, uvidíme na konci sezony. Co se týká lodiček, tak ty neubývají. Naopak. Řekla bych, že mám tak třicet párů.

Teď vážně, troufám si tvrdit, že máte za sebou úspěšné jaro…
Bezesporu to je nejlepší období mé kariéry. Doufám ale, že to úplně nejlepší teprve přijde. Že to, co teď prožívám, je jen začátek. Do soboty jsem nevěděla, kam mě tělo pustí. Teď to všechno teprve vstřebávám, a když to takhle krásně půjde dál, tak určitě budu pomýšlet na nějaký mezinárodní úspěch. V žádném případě se nesmířím s tím, že bych běhala pořád stejně.

Máte dost času. Vytrvalci mají výkonnostní zenit později než běžci na kratších tratích a Vám je teprve třicet.
Je to tak. Na ultra jsem ještě mladá.

Prozraďte, jak dlouhým vzdálenostem se říká ultra?
Říká se, že všechno, co je víc než maraton. Obecně se mezi ultráky bere ultra něco, co je víc než stovka. Moje první stovka byla za devět hodin a deset minut, což je prý hodně dobré.

Mezi běžci se pohybujete už nějaký čas, jak ale došlo k tak rychlému a velkému zlepšení?
Běhám pět let. Začala jsem po úmrtí bratra. To byl první zlom. Tady se mi život totálně otočil. Úplně jsem změnila hodnoty a myšlení. To je tak obrovská bolest a máš na výběr buď se trápit do konce života, nebo si z toho vezmeš to dobré a půjdeš dál. Mně se to daří a plním si sny. Postavila jsem si dům, žiji na venkově, dělám to, co miluji. Jsem šťastná.

A druhý zlom?
Ten přišel letos v lednu, odkdy mám trenéra a odešla jsem z práce. Začala jsem dělat pouze věci, které mě baví. Z toho beru energii. Před zmíněnými pěti lety jsem změnila i stravovací režim, ve kterém dominuje makrobiotika. Při ultra vzdálenostech musí do sebe všechno zapadnout jako složité puzzle. Třeba životní styl, hlava, běh, strava a další. Všechno se musí sejít. Důležitou roli hraje, jak žiješ, jaký jsi člověk, a jak jsi sám se sebou vnitřně srovnaný. Hlava je mazec, co dokáže. V tom se mi ultra líbí. Co mám zkušenost, tak to běhají hrozně fajn lidi. Nechci ale tvrdit, že jsou lepší než jiní běžci.

Zmínila jste venkov. Většinu života jste prožila na Kladně, které jste vyměnila za Velkou Bukovou na Křivoklátsku. Řekl bych, že to Vám prospělo.
Rozhodně. Hlavně mám vedle rodiče. Ve všem mi hrozně pomáhají. Mám v nich stoprocentní oporu. Jsou tady skvělí lidé. Skoro všechny, které miluji, mám kolem sebe.

Už z úvodu vyznívá, že jste výstřední žena…
Jen jsem svá a jiná nebudu (smích).

A zbožňujete matematiku…
Mám strašně chytré rodiče. Moje máma má dokonce červený diplom. Já jsem už jako malá zjistila, že umím číst pozpátku. Matiku jsem vždycky milovala. Jednou se mě někdo zeptal, co bych dělala, kdybych měla hodně peněz. Řekla jsem, že bych učila matiku. Spoustu peněz nemám a matiku učím.

V čem je běžecká komunita jiná než ostatní?
Běžci jsou moje druhá rodina, moji přátelé. I když už neběhám krátké závody, jdu mezi ně, abych je viděla. To, co máme v Maratónském klubu Kladno, je málokde. Jsem za to neskutečně vděčná. Všichni jsou si rovni a nikdo si na nic nehraje.

Váš životní styl vyžaduje dodržování jistých pravidel. Nepřipadá mi, že jste člověk, který by se nechal něčím svazovat…
To je pravda. Jediná pravidla, která jsem ochotná dodržovat je jídlo a trenér Pavel Novák, bez něj bych se neposunula. Je pro mě úžasný i lidsky. Stoprocentně mu věřím, bez toho to nejde. Je mi blízko myšlenkově. Rozumí tomu, jak přemýšlím.

Váš partner Ondřej Velička je rovněž vynikajícím vytrvalostním běžcem, ve vašem případě to vypadá jako první předpoklad dlouho trvajícího svazku…
O našem vztahu ani vteřinu nepochybuji, jinak bych do toho nešla. Přitom jsem nikdy běžce nechtěla (smích).

Co je Vaše největší touha?
Přeji si, aby mě potkávalo to, co poslední měsíc. Klidně to samé. Chci, abych nadále potkávala samé úžasné lidi, to je pro mě pro mě naplňující a obohacující. Víc není, než být vnitřně šťastná.