Je to už nějaký čas, co fotbalistu Sokola Lidice Martina Řepu nadchlo vedle čutání do mičudy také běhání a dlouhé pěší pochody. Časem se k němu přidal jeho někdejší spoluhráč ze Švermova Jiří Mašek, nabalili se i další včetně Michaely Borovičkové.

To už ale jejich snažení mělo konkrétní a odvážný cíl – zdolat Beskydskou sedmičku (B7). Kdo nezná, jedná se o drsný horský běh či pochod (závod se koná od 26. do 27. srpna). Pro každého podle libosti.

Z Třince do Frenštátu

Členové kladenské skupiny se postaví na start v Třinci. Cíl je dost daleko. Ve Frenštátu pod Radhoštěm po 101,5 kilometrech. Mezitím musejí účastníci zdolat sedm beskydských vrcholů, které přesahují kilometrovou nadmořskou výšku. Nechybí mezi nimi takové lahůdky jako Lysá hora, Smrk, Pustevny nebo Radhošť. Dobrodruhy čeká i dlouhá beskydská noc: do cíle chtějí dorazit za 24 hodin.

Horským vůdcem je Martin Řepa, který má zkušenosti ze závodů Spartan Race.„Sportovně aktivní jsme svým způsobem všichni, ale chtěl jsem to posunout o kus dál. Účast na B7 jsem měl v hlavě od začátku, jen jsem potřeboval sehnat pár lidí, aby nás bylo víc. Když jsem je našel, začali jsme se potit společně,“ vzpomíná.

To Jirka Mašek od té doby, co přestal střílet góly, moc pohybu neměl. Zapálil se, až když nechtěl zůstat pozadu za kamarádem.

Kilogramy začaly mizet

„Začátky byly strašný. Ale musím říct, že Martin měl se mnou svatou trpělivost. Nejdřív jsme jenom chodili, později jsme začali běhat. Postupně jsem se dostával do kondice, ale nebylo to nic výjimečného, když jsem musel po třech kilometrech zastavit. Teď už uběhnu půlmaratonskou vzdálenost,“ vykládá chlapík, který šel díky pohybu s váhou o dvanáct kilo dolů.

Je třeba zmínit, že zkušenost s horami má jen Míša. „Pocházím sice z Hané, ale rodiče mají v Beskydách chalupu. Trochu vím, jak to tam vypadá. Některé vrcholy jsem zdolala, ale vždycky každý samostatně. Jenom nahoru, dolů a maximálně se u toho našlapalo patnáct kilometrů,“ vypráví mladá žena, jejíž sportovní minulost je spojená s běháním. „Když jsem se od Martina dozvěděla, do čeho se pouští, přišlo mi zajímavé být u toho.“

Na akci se všichni těší, ale původně stanovené datum se muselo posunout. „Měl jsem představu jet do Beskyd už loni, ale nakonec jsme do toho ještě nešli. Když jsem lidem poslal video z B7, pochopil jsem, že nebyli fyzicky ani mentálně připravení. Odložili jsme to o rok,“ přiznává Řepa.

Beskydy jsou výzva, při níž si každý sáhne na dno. Je to jeden z nejtěžších závodů, co tady existuje. Vedle specialistů na horské přechody a maratony si ho oblíbila i spousta hobíků. Omezená kapacita 3000 účastníků bývá rozprodaná během pár minut.

Motivační běh na pivo

„I to dokazuje oblíbenost B7. Nejde nám o časové rekordy, naším přáním je dostat se do cíle. Uvidí se, jestli to zvládneme,“ přemítá Mašek, který může kromě výběhů a výšlapů považovat za trénink i roznášení piva v jedné kladenské hospůdce.

„Díky Jirkovi jsem začal chodit do hospody. Tedy vlastně běhat. Když je v práci, vyrazím od nás z Buštěhradu do Kladna. Dám si pivo a pak zase běžím zpátky. Jinak do hospody nechodím. Říkám tomu motivační běh,“ usmívá se Martin.

V okolí Kladna si většinou každý trénuje sám podle svého volna. Občas se ale domluví na společném programu. Dvakrát si kvůli přípravě na beskydské kopce zajeli vyšlápnout Milešovku. V květnu se pěšky plahočili z Rakovníka, přes Křivoklát a Sýkořici až do Kladna. „Bylo to něco přes padesát kilometrů, ale byl to spíš pochod. V Beskydech to bude něco jiného,“ odhaduje Jirka.

Do startu zbývají zhruba dva měsíce. Ještě nemají všechno ujasněné - jak rozvrhnout síly, jestli jít, běžet nebo si během čtyřiadvacetihodinovky třeba na chvíli zdřímnout? I na to je při B7 pamatováno. Jsou tam odpočívadla, organizátor připravuje také občerstvení.

„Plánujeme odstartovat z Třince v pátek ve dvě odpoledne. Na každém vrcholu jsou brány, které podle čipu zaznamenají průchod jednotlivého závodníka. Ve stejný čas v sobotu chceme dorazit do Frenštátu. To znamená, že bychom na trati měli strávit celý den,“ zmiňuje Řepa.

Ve výbavě nelze nic podcenit

Na B7 není možné odstartovat bez speciální výbavy. „Už na tréninky jsem si musel pořídit vhodné boty, oblečení a hůlky. Přímo na závod musí být všechno dokonalejší. Nelze nic podcenit. Nejdůležitější je obutí, ale ještě nemám čelovku nebo kompresní ponožky,“ vyjmenovává nezbytnosti Jirka Mašek.

„Musíme mít věci na převlečení. Na vrcholech může teplota klesnout k nule, ale není možné s sebou všechno táhnout. Na domluvených místech na nás bude čekat auto se supportem. Tam se budeme moci krátce posilnit a převléknout do suchého nebo do větrovky. To se dá určitě zvládnout. Akorát nevím, jak budeme vypadat po nočním pochodu. S nevyspáním nemáme zkušenosti,“ říká Míša Borovičková.

Ne každý z vyzyvatelů je optimistou, ale hlavní je Martinův názor. „Myslím, že to všichni zvládneme. Sázím, že v cíli budeme v čase 23:59,“ má jasno.