Tomáš sport miluje. Roky hrál za kladenský Alpiq a hlavně za Rakovník hokejbal, rád si zahraje i hokej. Ale nejvíc má rád lyžování. Ve skikrosu, kde donedávna vládl světovém poli Čech Tomáš Kraus, závodil v Českém i Evropském poháru. Ale zalyžovat si na druhém konci světa, to chtělo impuls. Přišel loni v penzionu kdesi v Alpách.

„Ležel jsem tam po lyžování a četl si článek o freeride, tedy o lyžování ve volném terénu na japonském ostrově Hokkaidó. Fascinovalo mě, že tam v zimě napadne 15 až 18 metrů sněhu, který má navíc díky v blízkosti oceánu specifické vlastnosti. Říká se tomu šampaňský sníh a když to zjednoduším, tak proto, že je velmi suchý a dlouho si drží kvalitu. Když jsem pak zjistil, že tam fungují i Češi a připravují pro lyžaře a showboardisty freeridové kempy pro zájemce, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu," vypráví Tomáš Prajzler o horách, které jsou vysoké jen 1400 metrů, ale už na úrovni moře je pravidelná vrstva sněhu.

Vyrazil letos v únoru a okamžitě se do nízkých, ale neustále zasněžených japonský hor v okolí dějiště zimních olympijských her v Sapporu (1972) zbláznil. Žádné ježdění po svahu se stovkami dalších lyžařů, ale jízda ve volném terénu po celý den i večer bez pauzy. Svah vám osvítí ne jako v Evropě, ale třeba jako na fotbalové Spartě obrovskými halogeny. A jezdí se také mezi stromy, což se v Evropě kvůli bezpečnosti a menšímu množství sněhu moc nepěstuje. „V Japonsku je freeride mnohem bezpečnější, v lese totiž paradoxně víc vidíte. Přestože v podstatě pořád sněží, v lese je viditelnost výborná. Navíc žádné průrvy jako na evropském ledovci, jistota sněhu, kvůli stabilnímu počasí malé lavinové nebezpečí. Bohužel je to trochu daleko," usmívá se Prajzler.

I tak se ale rozhodl, že se do Japonska vrátí a vyzve i další opovážlivce, kteří se japonského výletu nebojí a jsou schopni ho zaplatit. Těm slibuje, že se budou dokonale bavit a užijí si lyžování, o jakém se jim nesnilo. „Vojta Lím, který mě tam uváděl do prostředí, s tím jsem rychle našel společnou řeč. Pod názvem Sherpasride.cz teď nabízíme freeride kempy zájemcům z celé Evropy a samozřejmě i od nás. Zatím se jich ozvalo asi čtyřicet, máme ještě třicet míst volných. Budeme jasně nejlevnější z organizací, které něco takového na ostrově nabízejí. Nechceme na tom primárně vydělat, záměrem je dostat to do povědomí lidí a být na horách," vypráví.

Jenže cestovat do Japonska, to samozřejmě pro každého není. Velká námaha, pochopitelně finanční zátěž. Podle Prajzlera ale nikoliv taková, aby se pobyt nedal realizovat.

„Třeba zpáteční letenku do Tokia jsem sehnal za nějakých 14 tisíc korun a další přesun do Sappora menší společností se dá pořídit za pouhou tisícovku. Samotný kemp pak u nás stojí padesát tisíc, v ceně jsou ubytování se snídaní, permanentka a pomoc zaměstnanců agentury," vyjmenoval Prajzler.

Abyste zkoušeli výlet do Japonska , musíte se připravit na určitá úskalí. Například domluva angličtinou není podle Prajzlera jednoduchá, v téhle zemi zdaleka ne každý tuhle řeč ovládá.

„Domluvit cokoliv je velmi složité. Oni si to vytisknou, pak to dají nějakému svému známému, který jim to přeloží, ale ten překlad bývá tak špatný, že zase louskáte odpověď. A také je to země obrovských paradoxů. Záchod v Tokiu je buď turecký nebo ultramoderní s miliony tlačítek. Nic mezi," směje se Prajzler.

Pobavila ho i řada dalších věcí. Třeba majitel vleku na horách. Vyjedete na kopec, on se ukloní, z lanovky vám pomůže dolů, pak se znovu ukloní a poděkuje, že jste použili jeho lanovku. Což o to, slušnost je správná, ale udělat tohle dvacet tisíckrát za den? Pro Evropana nepochopitelné.

Na kopcích je to skutečná idyla, spousta lidí sem jezdí natáčet všemožná videa či reklamní spoty. Pohádková krajina k tomu vybízí. Ale narazili by ti, kteří se snaží překročit pravidla. V tomhle je Japonsko také zcela jiné než Evropa – je totiž důsledné. „Evropani, o Češích ani nemluvě, zákazy často obcházejí. Ale v Japonsku, když porušíte zákaz a vjedete na některé nebezpečné označené místo, rychle za vámi startuje skipatrola. To jsou lidé, kteří lyžovat umí a chytí vás. Vyhodí vás z areálu, zabaví permanentku a vy si musíte druhý den koupit novou. Ale pokud byste zákaz překročili znovu, zase vás vyhodí a už si neškrtnete nejen u nich, ale ani u nikoho v okolí," popisuje Tomáš.

Úchvatným zážitkem je také jízda přímo do kráteru vyhaslé sopky. Pokud na ni pěkně po svých vyšplháte, lze si to na Hokkaidó vyzkoušet. Když brzy vstanete, můžete si pak sopku sjet do kráteru i dvakrát, cesta dovnitř je dlouhá necelých půl kilometru.
„A večer se pak po hlavním kopci v záři zapadajícího slunce vrátit domů," zasní se nadšeně Kladeňák.

Lyžování na ostrově Hokkaidó.