Pro Tomáše Macha to letos nebylo jediné měření sil. Zároveň to byla sezóna v jiném „dresu“ než dříve, že ano?
Ano, dříve jsem závodil za Fitness Mania Gym Jurije Ščerbakova. Toho ale dostihla ekonomická situace v důsledku dlouhodobého lockdownu, byl nucen přerušit činnost. Gym 2000 má v současnosti jako jediný kladenský klub zaplacen roční registrační poplatek, který je podmínkou vysílání závodníků na soutěže. Protože jsem chtěl reprezentovat Kladno, byla volba jasná. A vlastně až na soutěži jsem se dozvěděl, že to platí osobně pan Beránek. Svezl jsem se s ním, za což mu tímto děkuji.

Z prvních vašich reakcí vyplývala nespokojenost s umístěním na „republice“…
S odstupem to vidím trochu více realisticky. Přestože se mi letos podařilo například zvětšit objem stehen, vím o jistých rezervách, které chyběly k ideální formě. Po shlédnutí videí ze soutěže určitě nechci rozporovat vítěze Antonína Pavlíčka z Krnova. Ale cítím - a potvrzují mi to různé ohlasy, včetně některých rozhodčí - že jsem měl na stříbro. Jenže to je stejně jedno, druhý je vlastně prvním poraženým, jak se říká. Takže druhé nebo třetí místo, na tom už tolik nezáleží.

Už po třech týdnech jste startoval na 3. ročníku prestižního IFBB Diamond Cup Prague. Tam jste byl spokojenější?
Určitě, už jen proto, že jsem o jedno místo vylepšil loňský výsledek a skočil druhý. Na mezinárodní úrovni, to se počítá. Formu se mi povedlo zdokonalit, byl jsem ostřejší, lepší než na MČR. Porazil jsem silné soupeře - třeba až na 5. místě byl absolutní mistr Čech Jarmil Valdman; porazil jsem i Michala Sitera, českého reprezentanta… stříbro bylo maximum, měl jsem radost. Rozhodčích tam bylo sedm, ne jenom pět jako na českých soutěžích, navíc v mezinárodní sestavě. Rozhodování považuji za spravedlivé. Vítěz Jan Švub se letos porazit nedal. Už několikrát získal profikartu, ale závodí stále mezi amatéry. Mně tedy profikarta utekla o jedno místo, ale stejně bych ji zatím nevyužil, skok mezi profesionály je velký.

Dějiště v pražském hotelu Hilton takové prestižní soutěži jistě sluší.
Je to na úrovni, to určitě. Jenže tak velká akce je i dost dlouhá, je tam hodně kategorií. Mezi prezentací a vlastní soutěží byla velká prodleva. Já ji trávím odpočinkem, tělo je dehydrované, protože už den předem vlastně nepiji, unavené. Občas s někým prohodím řeč, jinak jen trpím… No a úrovni soutěže odpovídá vysoké startovné. S dalšími poplatky to vyjde přes 10 000 Kč. Za to mám (tedy kromě zkušeností a kontaktů) medaili a pohár… živit se závoděním nedá. Pokud je soutěž pro někoho finančně výhodná, tak závodníci to určitě nejsou.

Sezónu jste uzavřel v půli října na pohárové soutěži Partner Cup.
Ano. Tradičně se konával v Čelákovicích, letos ale v Top Hotelu v Praze. Vloni jsem se neúčastnil, tentokrát jsem to ale zvolil jako zakončení sezóny. Bohužel pozitivní nálada z Hiltonu se s návratem na lokální českou scénu vytratila. S formou jsem spokojen, vyšla jak jsem si představoval. Umístění na druhém místě tomu ale neodpovídalo. Byl jsem největší, měl jsem o deset kilo svalů víc než ostatní. Vítěz Aleš Trpišovský ani nebyl vyrýsovanější, ale mezi rozhodčími seděl jeho trenér a i celkově se sešla sestava rozhodčích, se kterými si vzájemně nesedíme. Zpětně jsem to analyzoval na videu a tvrdím, že jsem měl vyhrát.

Kritika rozhodčích je takovým českým folklórem. Jenže když přenesu to, co jste říkal, do jiného sportu - třeba že by hokejový zápas pískal trenér jednoho z hrajících mužstev – zní to absurdně.
Když je trenér rozhodčím, i při nejlepší vůli podvědomě přeje svým, jsou to jeho „koně“… jeden z pěti nevadí, dva už jo. Někdy se i mezi sebou domlouvají, což by neměli. Je to nevýhoda našeho sportu i některých dalších, kde rozhoduje subjektivní hodnocení; jinde je to o dosažených časech, výškách a dálkách, o gólech.

Dokonce jste řekl, že kvůli tomu budete závodit už jen v zahraničí…
V březnu mi bude 40 let. Začnu závodit za veterány, v kategorii masters 40-44 let. Využiji jednodušších podmínek startu na evropských a světových šampionátech, nebudu mít problém se kvalifikovat. Nominace je na základě aktuální formy, ne podle výsledků v daném roce. Jakými dalšími soutěžemi to doplním, tak v tom ještě jasný plán nemám.

Petr ŠIKOLA

close Snímek z archivu Tomáše Macha (vpravo) zachycuje jeho v letošní formě s trenérem Lukášem Osladilem. info Zdroj: archiv T. Macha zoom_in Snímek z archivu Tomáše Macha (vpravo) zachycuje jeho v letošní formě s trenérem Lukášem Osladilem.