Premiérová sezóna mezi muži to ovšem je pouze podle oficiálního členění. „Předělem je 18 let. Ale ještě vloni to znamenalo - dokud je mi 18, tedy vlastně do 19. narozenin – od letoška jsou hranicí ty osmnáctiny. Pro mě je to vlastně formální, do mužů jsem chodil už jako junior, když jsem neměl soupeře ve své věkové kategorii,“ vysvětluje kladenský šampion.
Navzdory občasným nabídkám na „přestup“ je stále věrný své domovské SKS aréně. Oceňuje dobré tréninkové zázemí i zkušenosti a odbornou kvalitu trenérů. Sám už svými úspěchy inspiruje další adepty kickboxu, kteří se hlásí při pravidelných náborech, pořádaných několikrát do roka. Ten nejbližší bude v září.
Před rokem si Lukáš Strnad odbyl také premiéru v profi ringu, tedy bez chráničů nohou a hlavy. Na Night of Warriors v Liberci ale zkušenému domácímu borci Matěji Vosáhlovi podlehl. Tehdy řekl, že není jiná cesta než se poučit, oklepat z bolístek a silnější jít dál. Další zápasy potvrdily, že nemluvil do větru.
S jedinou výjimkou už se nevracel bez medaile. V září vyhrál svůj zápas K1 na kladenském galavečeru Noc bojových umění, ještě jako junior bral stříbro na MČR organizace ČSFu, stejně jako v listopadu, už v mužské kategorii, na Světovém poháru v rakouském Bregenzu za účasti 112 klubů ze čtrnácti zemí. V letošním roce to byly zápasy v rámci K1 ligy, Národního poháru, kombinovaného s LIKOST ligou kickboxu K1, a také Czech Fighting Series.
V lednu úspěšně nahlédl do klasického boxu, když vyhrál svůj zápas v rámci Galavečera WDBO Championship, pořádaného na Kladně boxerskou stájí DOCTOR & CO. GLOBAL BOXING PROMOTERS. „Dostal jsem zajímavou nabídku a vzal ji. Vážněji se ale boxu zatím věnovat nebudu. Možná zvážím účast v nějakých nižších ligách, na republikovou úroveň se v nejbližší době nechystám. Je to jiný styl, s jinou přípravou. Snad nejtěžší bylo zvyknout si na boty. A také nekopat, potlačit ty reflexy z kickboxu. Z druhé strany mohu být více rozkročený, aniž bych sám riskoval kopanec do nohy,“ dokresluje Lukáš Strnad svou sportovní odbočku.
A co ta zmíněná výjimka? „To bylo na Slovensku (Slovak Open 2023 XXII. International WAKO Kickboxing Tournament – poznámka redakce) koncem února. Uroš Neškovič ze Srbska dobře využil mou chybu, trefil odkryté místo… po direktu jsem šel na zem. Sice jsem vstal a pokračoval, ale už mě domlátil,“ vzpomíná tvrdý Kladeňák na neméně tvrdou lekci.
„Pak jsme to probírali s trenérem Markem Ziajou a přesně tu chybu našli. V tom je role trenéra nezastupitelná. Trénink je sice stabilní, kostra přípravy na zápasy je také stejná. Ale musíme to zpestřovat, třeba měnit sparingpartnery – právě při změně stereotypu se může ukázat chyba, kterou trenér vždycky odhalí. Pak pracujeme na jejím odstranění. Všichni moji soupeři jsou dobří, záleží na detailech,“ nechává Lukáš Strnad nahlédnout do tréninkové kuchyně a připomíná slova bojovníka Conora McGregora, který tvrdí, že nikdy nemůže prohrát. Prý buď vyhraje, nebo se poučí.
„Na mojí úrovni je důležité mentální nastavení. A trenér je i psycholog. Pomáhá při soustředění před zápasem, rozhání nervozitu, ale i nevhodné rozptylování. Abych zachovával chladnou hlavu a šel si pro vítězství, ne to ‚jen zkusit.‘ To je důležité na vícezápasových turnajích, kde jde také o rozložení sil, únava se sčítá. Rozlosování často nebývá náhodné, nasazení kluci mají méně zápasů… Zatím jsem se nenaučil si při několikahodinových přestávkách zdřímnout. Ale postupně pracuji na tom, abych věřil jen své formě a nehleděl na soupeře. Protože po rozlosování si pořád ještě hledám, o koho jde. Z jedné strany si to pak můžu vizualizovat, některé už mám nakoukané. Naopak jednou jsem soupeře vůbec neznal, a to mi pomohlo k vítězství. Nevěděl jsem, že je ‚žebříčkově‘ výš a neměl jsem zbytečný respekt. Musím se prostě soustředit sám na sebe,“ ví Lukáš Strnad.
To je dobré nastavení do důležitých podzimních soubojů. Ale co další aspekty zázemí mladého sportovce? „Dodělávám jednu střední školu, budu instalatér. A půjdu na další, po vzoru mámy a bráchy se vyučím kuchařem. Díky rodičovské podpoře si tak prodloužím školní léta a budu mít prostor na sport,“ pochvaluje si reprezentant kladenské SKS arény a zároveň odpovídá na otázku, zda je v téměř každodenním tréninkovém zápřahu vůbec čas na nějaký partnerský život…
„To je jako s celým ‚mimosportovním‘ programem. Žádné ‚hýření‘, vše je časově podřízené tréninku. Mám kliku, partnerka to chápe. A nejen to, pořídila si permanentku do posilovny, abychom byli víc spolu. Rád připomínám příhodu bojovníka Attily Végha. Měl jet na měsíční tréninkový pobyt do Thajska a ptal se partnerky, jestli jí to nevadí. Ona mu řekla: ‚jeď a vrať se silnější‘. Mám podobné štěstí, nemusím čelit otázkám, zda mám radši sport nebo přítelkyni. Chápe, že už nejsem nějaký hobík.“
Petr ŠIKOLA
