„Letos se zadařilo. V minulých letech jsme bývali v polovině druhé desítky celkového pořadí, stabilně čtvrtí mezi kladenskými posádkami. Hovořím o sportovní kategorii, která je, zjednodušeně řečeno, pro ty, co si leteckou rally zaletí jen občas. Závodní kategorie je obsazena silněji, na stupních vítězů byli například juniorští vítězové z letošního mistrovství světa ve francouzském Mâconu. Které ostatně dopadlo pro Česko výborně, ze čtyř sad medailí získali naši tři zlaté a jednu stříbrnou. Malou kuriozitou je, že letošní Memoriál Zdeňka Běhounka vyhrál Lukáš Běhounek, ale je to jen shoda jmen.“

Jan Beran při Memoriálu Zdeňka Běhounka v Kladně.Jan Beran při Memoriálu Zdeňka Běhounka v Kladně.Zdroj: Vojtěch Ondroušek

Některá příjmení ovšem vidíme ve startovní listině dvakrát…
„Ano, zkušeným pilotům šlape na paty nová generace, často jejich potomci. Což je i případ můj a mého otce. Ale určitě nejde jen o nějaké rodinné záležitosti, ročně se hlásí zhruba 5–7 lidí do základního výcviku, tzv. elementárky, z nichž to tak dva – tři vždy dotáhnou k pilotní zkoušce.“

Zopakujme si, co letecká rally obnáší.
„Základem je správně si nakreslit do mapy trať se všemi kontrolními body. Při letu pak dodržujeme rychlost, kterou jsme zvolili hned při registraci. Ty kontrolní body totiž musíme přeletět v předpokládaném čase, v rámci čtyřvteřinové časové brány. Odchylky znamenají trestné body. Dále se hledají objekty podle fotografií, které předem nafotí pořadatelé. Let končí pokud možno přesným přistáním do vymezeného pásma, odchylka se také penalizuje. Na MS se disciplíny hodnotí zvlášť, na naší soutěži souhrnně.“

Jiří Burger
Příprava? Nepovedená, ale chceme hrát předkolo, hlásí před sezonou Burger

Před dvěma lety se ovšem na Kladně výsledky nevyhlašovaly.

„Je to tak, z piety v důsledku tragické havárie jedné posádky. Záležitost je vyšetřená, inspektoři z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod došli k závěru, že posádka nesprávně provedla manévr a stroj byl navíc přetížený, s chybným rozložením hmotnosti a polohou těžiště. Výsledkem byla ztráta rychlosti a pád. Jelikož se to stalo právě u kontrolního bodu, zdá se, že posádka chtěla zpomalit, aby dodržela ten časový rozpis, o kterém jsme mluvili. Ale jako vždy jde o souběh několika aspektů. Každoročně míváme školení s rozborem takových událostí, abychom se z chyb poučili a pokud možno je neopakovali.“

Vy zůstáváte duší plachtař, vždyť i leteckou rally absolvujete na motorovém kluzáku Vivat. A bez motoru se Vám letos také zadařilo.
„Byl jsem už na šestém plachtařském MČR juniorů a dosáhl zatím nejlepšího výsledku v podobě celkového 6. místa. V pořadí akademiků to bylo třetí místo. Měl jsem vcelku vyrovnané výsledky napříč všemi denními úlohami. Už vloni to bylo dobré, byl jsem devátý. Začal jsem létat klidněji a vyplácí se to. Dříve jsem dost riskoval, létal jsem až zbrkle a občas to posadil do pole. Před dvěma lety jsem tak skončil až na 17. místě, předtím dvakrát shodně 14.“

V řebříčku Celostátní plachtařské soutěže jste na 66. místě ze 759, mezi juniory 6. ze 74. Pořád pokukujete po juniorské plachtařské reprezentaci?
„Ano, ale velmi realisticky. Příští rok jsem mezi juniory naposled. A nominace se dělá podle nejlepších výsledků za poslední tři roky. A to předloňské umístění mi to kazí. Navíc konkurence houstne. Třeba Lukáš Kříž, aktuální juniorský evropský šampion a vicemistr světa, je o tři roky mladší… a přitom se nedá říct, že by mladší kluci měli méně zkušeností – mají podobný, často větší nálet. Ještě doplním, že letošní ME v srpnu v dánském Arnborgu se juniorským plachtařům mimořádně vydařilo. Kromě zmíněného zlata bral Jaromír Macoun stříbro a Michaela Rendlová bronz. Vyhráli i jako tým.“

Eduards Tralmaks v dresu Kladna
K nové smlouvě gratuloval i Swayman. Díky němu umím střílet góly, říká Tralmaks

Vy teď ale budete půl roku trénovat v jiných podmínkách.
„V rámci posledního ročníku ČVUT odjíždím na jeden semestr na „Erasmus“ do Rakouska, do Grazu. Zalétat si tam v Alpách je lákavé. V létě na závodech jsem zjistil, že tam směřují i letečtí kolegové, co studují v Brně na VUT. To je příjemná náhoda, už hledáme možnost létání v nějakém místním aeroklubu. Bude to nejprve s instruktorem vzhledem ke specifice hor, kde jsou sice dobré podmínky pro svahové létání, ale méně ploch pro přistání, rychle se mění počasí… nejspíš si vezmeme vlastní letadlo. Ale aby to nevypadalo jako nějaké letecké prázdniny – je třeba přivézt zpět 20 kreditů do studijního výkazu.“

Nejspíš tam bude i příležitost k lezení, jemuž se také věnujete.
„V to doufám, protože lezení bylo v poslední době poněkud v pozadí. Až koncem léta jsem byl s kamarády dva týdny v Alpách a v Dolomitech. Slezli jsme nějaké ferraty, vystoupili na několik třítisícovek, což ale byla spíše turistika než lezení. Teď v Rakousku snad bude příležitost potrénovat na umělé stěně i venku. Ovšem samozřejmě beru také lyže…“

Blokař Adam Zajíček se vrací do Kladna.
Orly čeká domácí premiéra. Dvakrát hrají s Innsbruckem

Nějaký čas se bez Vás bude muset obejít i florbalový klub FBC Berani.
„To je fakt, ale na jednom člověku to nestojí. Teď jsme dva roky po sobě postupovali, z úplně nejnižší soutěže o dvě ligy výše. Tam nás čeká spousta místních derby, hrají tam další tři kladenské celky. Tým se daří doplňovat o hráče se zkušenostmi s vyšších lig, kteří už časově nestíhají jejich program. Přicházejí ale i ti, co dosud hráli třeba jen na základní škole. Je to na základě známostí, žádný skauting na téhle regionální úrovni není. Uvidíme, jak v téhle vyšší soutěži obstojíme.“

Splnil jste si sen a letěl ve vlně.
„Ano, vloni v Jeseníkách. Jde o to, že když vzdušný proud vane vzhůru po úbočí hory, tak za vrcholem neklesá, ale pokračuje dále nahoru. Lze tak i v kluzáku dosáhnout velkých výšek. Tam už je zima a létá se s kyslíkem. Já se dostal přes 5 km vysoko při teplotě minus 15–18°C. Nezažil jsem to nejhorší, bývá až minus 40 °C. Přesto jsem byl oblečený jak na lyže… byl to mimořádný zážitek, viděl jsem snad všechny druhy mraků, vysokou i nízkou oblačnost. Jelikož to byl první let ve vlně, absolvoval jsem ho s instruktorem, příště už mohu letět sám. Věřím, že to vyjde příští rok. Dokud jsem student… pak uvidím, jak se moje létaní bude snášet s pracovním procesem.“

Petr ŠIKOLA