V budoucnu má určitě šanci i Barbora Bušková. Patnáctiletá dívka má každopádně slušně nakročeno, už nyní je v reprezentaci do 16 let.

Chodí do deváté třídy na 7. ZŠ v Kladně u podjezdu, ale už měří 182 centimetrů. Dokonalé dispozice. Nepochybně po téměř dvoumetrovém tátovi Romanovi, který navíc se sportem prožil celý život a podobně jako v řemeslu (staví domy) byl šikovný i na sport. Zkoušel snad všechno, basket nevyjímaje, největší úspěchy ale pobral v hokejbalu – hrál i extraligu a ještě nedávno na MS veteránů v Kanadě.

Nebylo tak divu, že už první třídě vysokou Báru oslovili ve škole lidé ze Sokola Kladno a k basketu ji nalákali. „Bavil mě od začátku," neskrývá pivotmanka, která prošla přípravkou a poté rukama známých trenérů Martina Modra nebo Renaty Šauerové.

A byla tak dobrá, že brzy začala hostovat také v Praze v elitním týmu Slovanky.

„To vydrželo do dneška. Část přípravy absolvuji v Kladně s týmem do 19 let, zbytek na Slovance v extraligové sedmnáctce. Za oba i hraju, takže mám zápasy vlastně každý víkend," vypráví blondýnka, která, jak už bylo uvedeno, pronikla i do reprezentace do 16 let.

Ačkoliv ji trenér původně prý ani vzít nechtěl, nakonec se mu uvolnilo místo a dobře udělal – Bára na něj hned udělala velký dojem.

Na reprezentačních turnajích byla dokonce jednou vyhlášena jako vůbec nejlepší hráčka a nedávno při klání Olympijských nadějí v Polsku ji vyhlásili nejlepší hráčkou zápasu. Také tým obstál, skončil třetí. „Třetí ze čtyř," usmívá se, nicméně dodává, že Češky vyhrály nad Maďarkami i Slovenkami, padly jen s Polkami. na třetí místo je odsoudilo horší skóre.

„Ale je vidět, že vrcholový sport je i o štěstí. Trenér sám přiznal, že Báru původně nechtěl. Pak jí vzal a už jí bere dál," upozorňuje Roman Bušek.

Každopádně jeho dcera vzala za kliku správným způsobem a teď se hodlá v kariéře posouvat. Snaží se přidávat si i po tréninku stejně jako další dívky. Třeba Šárka Perseinová, další ohromně talentovaná Kladeňačka. „Přidáváme si docela rády. Je hodně důrazná a někdy se ´popereme´ docela slušně," říká v narážce na kamarádku.

Jako kladenská srdcařka nechce Bára Sokol opouštět, a tak zatím střídá tréninky s těmi na Slovance. Poprvé také začala sama dojíždět do hlavního města. „Není to složité, spíš časově náročné. Na ostatní koníčky mi čas nezbývá, protože i v Kladně trénujeme až večer. Takže se učím, jdu na trénink a pak hned usínám," vypráví.

Barbora Bušková (v červeném) v utkání proti PolskuNa školu klade také dost velký důraz, ráda by totiž zvládla talentové zkoušky na sportovní gymnázium v Praze Přípotoční, kde je třídy se specializací na basketbal. Pokud by to nevyšlo, zkusí kladenský sportovní gympl.

Dostat se do Přípotoční je sen. Sen blízký a reálný.

Dostat se v kariéře daleko je také sen. Také reálný, ale už ne tak blízký.

Báru čeká těžká cesta.

„To je mi jasné, ale sny si sní všichni. Mně by se líbilo jednou dostat třeba na olympiádu, to by bylo něco neskutečného. Nebo dostat se s basketem do zahraničí na nějaké angažmá. Tam bych klidně zůstala dlouho, venku člověk získá zkušenosti a rozhled," dodala mladá reprezentantka.