Trenérka Miroslava Králová ale vyprávěla Deníku nejen o šampionátu. „Ocenila bych, že všechny medaile byly s osobními rekordy a svoje maxima si zlepšili i další závodníci,“ chválila svoje svěřence bývalá dorostenecká mistryně republiky Králová.

Tři republiková zlata pro Pavlu Jílkovou, to je úžasná bilance, ne?
Je, navíc její výkony byly vážně výborné. Vylepšila si maxima nejen na „zlatých“ tratích, ale také na doplňkových. Přitom se na podzim potýkala se zdravotními problémy, ale dokázala je překlenout.

Co Kristián Kameš?
Má stříbro jako v létě, ale ve všech šesti disciplínách, v nichž startoval, si zaplaval osobák a dohmátl nejhůř šestý. On byl rád i za dvě bramborové medaile, protože zlepšení bylo i tam markantní.

Co ostatní plavci?
Veronika Seidlová se celou sezonu potýká s bolavým ramenem, hodně jí to svazuje a třeba znak plave přes obrovskou bolest. Přesto zvládla i ona dva osobní rekordy a na polohovce skončila čtvrtá o dohmat. Tam byly trochu slzičky, nicméně zase to byl osobák – pro mě úspěch. Plave i královskou disciplínu, stovku kraulem a tam skončila pátá. Plavala ještě Lucka Svátková a i ona byla úžasná, protože zaplavala svoje maxima. V Novém Jičíně, kde plavalié starší, nás zastupovala jenom Veronika Pavlisová a ta těsně před šampionátem onemocněla. I tak jeden osobáček na 400 m kraulem má.

Kolik máte dětí ve skupině?
Osm, ty nejmladší teprve zimní šampionát čeká.

Jaké máte děti, pracovité, talentované? Nebo mají výbornou trenérku?
Děti jsou výborné. Dřou, hodně tomu obětují. Pracuje se s nimi skvěle.

Vždycky mě zajímalo, podle čeho vybíráte dětem plavecký styl?
Každý má nějaké dispozice. Říká se třeba, že prsařem se člověk musí narodit. Cit pro záběr musíte mít v sobě. To samé sprinter, ten zase potřebuje výbušnost. Jiný má zase vytrvalostní vlohy. To vše od malička sledujeme a zhruba v žákovském věku se to začíná rýsovat, ale pořád se to mění. Příkladem je třeba Veronika Seidlová, ještě loni excelentní znakařka, která teď s bolavým ramenem prostě znak nedá.

Vy jste bývalá mistryně republiky, jak jste se dostala k trénování?
Asi v jednadvaceti jsem skončila, soustředila se na vysokou školu v Praze (klinická a toxikologická analýza na UK – poz. red.), a brigádně přitom pomáhala při výuce plavání. Postupně jsem se vrátila do Kladna a začala jsem tu s malými dětmi. Teď mi spadly do klína ty starší.

Jaký je mezitím rozdíl?
Oboje má svoje. Malí jsou víc vděční a nadšení, větší už zase víc těší úspěch, protože znají jeho hodnotu a co museli investovat za dřinu.

Zkuste charakterizovat děti z vaší skupiny. Čím kdo vyniká?
Začnu s Kristiánem Kamešem, ten je chápavý i motivovaný. A když mu něco řeknete, snaží se to udělat. Má dar, že to udělá špatně maximálně dvakrát, pak už to zvládne. Veronika (Seidlová) vyniká pracovitostí. Když jí zakážete trénink, pomalu to obrečí. To samé Pavla Jílková, které se to srovnalo v hlavně i díky tomu, že se dostala do reprezentace. Už ví, co chce a že jí nezastaví věci jako lehké nastydnutí. Mám i děti, které musíte víc přemlouvat, ale celkově se dá říci, že dozrály do věku, kdy už sport nedělají pro rodiče a pochopily, že bez tréninku to nepůjde.