K atletice měl dvacetiletý mladík blízko. Geny totiž zdědil po rodičích. Táta se také prosazoval ve sprintech a výborně skákal do dálky. Maminka se věnovala krátkým tratím a rovněž ji zdobila rychlost. Závodník z Hřebče je i výborným čtvrtkařem. Časem 46,37 drží český juniorský rekord a už se prosadil v mezinárodním měřítku. Svěřenec trenérky Hany Větrovcové byl na loňském mistrovství Evropy juniorů v Boras členem stříbrné štafety.

Na extralize jste si výrazně zlepšil osobní rekord, je to známka formy?
V posledních dnech před startem jsem ji určitě necítil. Měl jsem nějaké trable a čekal jsem mnohem horší výkon. Na druhou stranu jsem předchozí osobák zaběhl v protivětru 2,5 m/s, takže zlepšení připadalo v úvahu. I proto došlo ke zrychlení o 37 setin.

Dvoustovku kombinujete se čtyřstovkou. Které trati dáváte přednost?
Na delší trati se cítím líp, ale rád běhám i další sprintérské disciplíny. A je mi jedno jestli se jedná o dvoustovku nebo halovou šedesátku.

Vašeho otce si atletičtí příznivci pamatují jako rychlého sprintera a osmimetrového dálkaře. Jak se mu zamlouvají vaše pokroky?
Ve všem mi vyjde vstříc. (směje se) Když mu to dovolí čas, chodí se dívat na všechny moje závody. Je to fajn, když od obou rodičů cítím výraznou podporu.

Celé atletické hnutí prožívá kvůli smrtícímu čínskému viru neobvyklou sezonu, jaké s ní máte plány?
Nejspíš mě čeká už jen srpnové mistrovství republiky v Plzni. Ale ještě s trenérkou nevíme, v jaké disciplíně tam nastoupím.

Když bychom nahlédli do vzdálenějšího horizontu, kam by měly směřovat vaše kroky?
Na podzim nastupuju v Praze do prvního ročníku České zemědělské univerzity. Co se týká sportu, tak nemám žádné konkrétní plány. Snažím se hlavně o to, aby mě atletika pořád bavila. (usmívá se) Věřím, že to je klíč k úspěchu.