Pavla pochází od České Lípy, ale už žije pár let v téměř dokonalé obci na Kladensku – Horním Bezděkově. Doma na vesnici měli psa vždycky, ale to šlo o voříšky přezdívané v jednom úžasném českém bijáku Karl von Bahnhof…

Vše se změnilo nákupem zmíněného teriéra. „Tohle plemeno musíte zaměstnat, něčím unavit. Mně se to povedlo, protože jsme spolu začali dělat canicross, kdy vy i pes běžíte připoutáni odpruženým vodítkem. S odstupem tvrdím, že to byla nejlepší volba pro mne i pro psa,“ říká Hrníčková, ale při vzpomínce na začátky se usmívá, protože prý s malým osmikilovým teriérem vypadali na závodech zvláštně. „Jako exoti! Také jsme většinou uzavírali pořadí,“ přiznává se smíchem.

Ale Pavla vytrvala. Přešla na větší plemeno – evropského saňového psa – zapřáhla koloběžku, pak kolo a nakonec i lyže a saně. Dřela, makala, na koloběžce jí psí kamarád jednou hodil bolestivě na kmen stromu.

Jenže vše se lepšilo a pořadí na závodech se začalo měnit. Dvakrát vyhrála republikový titul mezi ženami, loni byla vicemistryní Evropy na kole a letos už světovou šampionkou na zimním mistrovství.

Samozřejmě nejen ona, ale i její ekvipáž – fenka jménem Macek přezdívaná Maceška, a její nevlastní bratr Kapitán Kirk. A pak z toho nemají být na trati hvězdné války jako ze Star Treku…

Dříve nadějná florbalistka, která hrávala za Liberec a pak I. ligu za FBK Svitavy, ví, že bez pořádného tréninku nikam nedojdete. Jenže když bydlíte ve středočeském Bezděkově, tak tréninkové trasy by se tady v okolních hvozdech našly, ale se sněhem je to problematické… „Samozřejmě musíme na hory a nejbližší jsou dvě hodiny. Naštěstí máme obytný vůz, takže když vyrazíme, můžeme tam být více dnů a makat. Co je ale speciálního, to je čas tréninku, vždycky v noci,“ překvapuje „maceška“ Macešky.

Musheři totiž nejsou pochopitelně na trasách třeba běžkařů vítanými hosty. Mají jinou stopu a v rychlostí přesahující 30 km za hodinu by mohli okolí ohrozit. Takže se jde na trať až ve chvíli, kdy už se tma dá krájet. „Jsme na to zvyklí, nevadí nám to. Osvětlení máme a vyrážíme tak, abychom nebránili tvůrcům stop a ty byly na ráno zase nachystány,“ vysvětluje Pavla Hrníčková.

Pavla má doma celkem sedm psů. Tři jsou zmínění Evropští saňoví, dva němečtí ohaři a dva teriéři. Je jasné, že na jiné záliby nezbývá čas. „Ale ten sport miluju, úžasně propojuje psa s člověkem. Na trati náročného závodu je to znát nejvíc, tam bojujete společně a jste na sobě závislí. Ale když doběhnete do cíle, psovi vezmete hlavu do rukou a pochválíte ho, není šťastnějšího tvora na planetě,“ vypráví závodnice, která po triumfu svoje miláčky opouští a odchází se odměnit sama do restaurace. „Jsem taková gastro turistka, takže když někam přijedeme a vyhrajeme, odměním se dobrým jídlem,“ dodává čerstvá mistryně světa.

Takže dobrou chuť a ještě hodně světových medailí pro sympaťačku z Kladenska.