Nymburský kanoista o „olympijském prokletí“ nerad mluvil, ale teď mu to už na závodišti ve Vaires-sur-Marne cinklo. Udělal pro to maximum a už nebude přeskakovat na jiné téma, když přijde řeč na olympijskou medaili.
Loni se Martin Fuksa na olympijskou Paříž naladil titulem mistra světa, letos dojel na ME druhý. I přesto, že je mu jednatřicet, před olympiádou nezastíral nervozitu. „Říkal jsem si, čím budu starší, tím to opadne. Ale je to naopak… Jak sbírám medaile, tak ode mě nikdo nic jiného nečeká. Možná si tlak na sebe vytvářím sám,“ přemítal začátkem léta kanoista z Nymburka.
V Paříži se Fuksič tým, který tvoří ještě bratr Petr a trenéři, což jsou jejich otec a děda, a kuchařka, neubytoval v olympijské vesnici, ale poblíž závodiště. „Moc mi pomohlo, že jsme měli vlastní barák. Z vesnice je to ke kanálu poměrně daleko, a tak jsme si pronajali domeček,“ liboval si závodník Dukly Praha.
Naše loděnice je nejlepší
Fuksa, který začínal s hokejem, ale později ho zlákala rodinná tradice, začal sbírat seniorské medaile v roce 2013. Postupně se stal trojnásobným mistrem světa a jedenáctinásobným mistrem Evropy. Startoval olympijských hrách v Riu a Tokiu, ale na medaili ani v jednom případě nedosáhl. Teď už se mu na krku pohupuje zlatá placka a celý Nymburk slaví.
„Jestli chce někdo začít pádlovat, v Nymburce na vás čekáme. Naše loděnice je nejlepší,“ lákla zájemce po zisku zlaté olympijské medaile.
V Paříži startoval s bratrem Petrem také v závodě deblkanoí, v němž vyjeli sedmé místo. Triumfem dal Martin mladšímu sourozenci ten nejlepší dárek k pátečním narozeninám. Petrovi bylo šestadvacet, a tak oslava mohla být dvojnásobná.
