Škrt udělaly deště
„Jsem rád, že v extraligovém týmu jsem neměl pocit, že jsem jen do počtu. Moc si toho vážím. V minulých letech mě trápilo, když jsem nedělal body,“ prohlásil 24letý závodník, jenž litoval vážného zranění Martina Vaculíka.
Nejen podle něj by jeho družstvo bralo místo bronzu zlato. „To jsou ale jen kdyby,“ konstatoval borec, který však za svůj největší letošní úspěch považuje postup do finále mistrovství Evropy, byť na nádherném stadionu v ruském Togliatti obsadil se dvěma body až poslední místo. „Byl tam hodně tvrdý podklad a já tak extrémní ovály nemám rád. Ten, kdo jel vnitřní dráhu, většinou dojel do cíle první. Mně starty moc nešly. Je to trošku zklamání,“ přiznal a doplnil, že pořadatelé dráhu utáhli z obav z dešťů, které tam předtím panovaly.

Smůlovatá série
Jen tvrdá nátura se nenechá odradit řadou zranění. Rodilý Hanák, jenž dojíždí do Slaného z Rackové na Zlínsku už pátý rok, patří mezi ně. Jinak by končící závodní období dávno zabalil. Seznam jeho pádů, které se neobešly bez zranění, je na jednoho až moc dlouhý. „Tak nad tím kroutili hlavou všichni,“ usmál se Málek.
Na mistrovství republiky v Divišově ho smetl Vaculík, při finále dvojic v Liberci zase Suchánek. Pád, ze kterého se léčil dva týdny, měl ve slovenské Žarnovici, pak přišla nehoda v Březolupech na šampionátu tříčlenných družstvech, kde měl defekt a přehlédl ho Holub. Poslední díl smůly si vybral v Rakousku. Odnesly to vazy v kotníku. „Ke všem zraněním jsem ale přišel jako slepý k houslím. Ani za jedno jsem nemohl, vždycky mě někdo zranil. Je s podivem, že moje třikrát operované rameno vše přežilo bez újmy.“

Sestra mechanikem
Přes zimu míní Martin Málek bolístky zahojit, dohnat učivo a pak se připravit na státnice na vysoké škole technické ve Zlíně. „Moji diplomkou bude návrh plochodrážního pláště,“ nezapřel svoji oddanost k motoristickému sportu.
Právě studium a vrcholový sport k sobě moc nejdou. Zejména když chybí nutné technické zázemí. „Uvažoval jsme, že bych si ho o rok prodloužil, protože chodím na presenční denní studium a skloubit to se závoděním je obtížné,“ poznal Málek a vysvětlil, že vyjma závodů se o motorku musí starat sám. Naštěstí má podporu rodiny, která ho na plochodrážních akcích doprovází a věnuje se třeba řízení auta. Sestra dokonce dokáže zaskočit v depu, kde ji nezaskočí ani složitějších technické záležitosti.

Zimní příprava
Také plochodrážníci musí před začátkem sezony nabrat fyzičku.
„Mnozí si řeknou: Co je na tom náročného sednout si na motorku a za minutu z ní slézt? Není to pravda, jet čtyři nebo šest kol dá zabrat rukám, nohám a zádům,“ tvrdil Málek, v jehož představách je, že bude závodit ještě pár sezon. „Uvidím ale jak to půjde. Nechci nic lámat přes koleno. Budu jezdit, dokud mě to bude bavit. Avšak živit s tím případnou rodinu, do toho bych se nepustil. Riziko zranění je velké,“ konstatoval s tím, že pod stromeček si přeje běžecké lyže a šipky s terčem.
„Když se mi nebudou vyhýbat zranění, tak na ně třeba přesedlám,“ se smíchem uzavřel Martin Málek předvánoční povídání.