Jak dlouhý čas trávíte ježděním na přehradním jezeře Guatapé?
Jsme tady na pět týdnůa moc nám to tu vyhovuje. Tohle místo jsem našel v době covidu na Instagramu. Poprvé jsme v Guatapé byli jen dva týdny, ale zalíbilo se nám tu tak, že jsme přijeli už potřetí.
V čem vám Kolumbie vyhovuje?
Oproti evropským podmínkám oceňuju teploa nadmořskou výšku kolem 1900 metrů. Zimní přípravu jsem zažil v Chorvatsku, Itálii, Portugalsku a Turecku a byl jsem i v Kalifornii. Ale Kolumbie je pro nás nejlepší. Hlavně pobyt ve výšce je detail, který mi může pomoci ke zlepšení výsledků. Počítám, že sem budeme jezditi dál.
Jak jste vůbec pojal zimní přípravu?
V minulosti jsem někdy pádloval už v lednu, ale vrchol sezony máme ažv srpnu, takže nebylo kam pospíchat. Důležité závody jsou ještě daleko, a tak hlavní bude zůstat zdravý. Příprava vypadá podobně jako v minulých letech. Jediná změna bylo větší množství kilometrů na běžkách. K tomu přispěla i účast na lednovém maratonu La Diagonela na 48 kilometrů ve Švýcarsku. Zvládl jsem to za dvě a půl hodiny, ale bylo to náročné kvůli nadmořské výšce. Každý kopeček mi dal zabrat.
V minulosti jste býval i na startu Jizerské padesátky, ale letos jste v Bedřichově chyběl. Co se stalo?
Bohužel to nevyšlo. Strašně jsem se na Jizerku těšil, ale pár dní před startem mě skolilo onemocnění. A mrzelo mě to o to víc, že jsem tuto zimu na běžkách odjezdil asi největší porci v životě. Raději jsem se ale dal přednost uzdravení, abych neohrozil cestu na kemp do Kolumbie.
Jaký byl přechod z evropské zimy jihoamerického teplíčka?
Kromě výškových metrů jsme si museli zvyknout i na šestihodinový časový rozdíl, ale taky na vodu a pádlo. Dlouho jsme v kanoi neseděli. Zkraje jsme najížděli objem, ve druhé části soustředění přišly rychlejší úseky. Výhodou je příjemné počasí. Obvykle bývá polojasno,teploměr ukazuje kolem dvaceti stupňů a prší až večer.
Je táta přísný trenér? Musí vás honit na vodu?
Ne, to nemusí. (směje se) Sami víme, že bez tréninku by to nešlo. Když chceme být nejlepší, nemůžeme nic ošidit. Víme, jak k přípravě přistupovat. Jsme na soustředění a makáme tady víc než doma. Máme tu skvělé podmínky, jsme pěkně v teple a ve příznivé nadmořské výšce.
V čem tu výhodu konkrétně pociťujete?
Vždycky se jezdí líp, když mi každý den sluníčko hřeje do obličeje. Nabíjí to, i nálada je lepší, snadněji se trénuje. Když jsme dřív jezdili na kemp do Portugalska, tak ne že by to tam bylo špatný, ale některé dny se mi do práce tolik nechtělo. Tady to je skoro každý den rozzářený a člověk se na lodi cítí úplně jinak.
Máte vedle tréninku možnost podívat se po okolí, které je pro Středoevropana poměrně exotické?
Celodenní volno bývá jednou týdně. Jsme u bazénu, dáme si karty, ale u nich dlouho nevydržíme. Vezmeme auto, zajedeme třeba do města, projdeme se po ulicích a ochutnáme nějaké místní dobroty. Tady kousek od Guatapé jsme se dostali i na kávovou plantáž. To jsem viděl poprvé.
Jak vám v zemi, která je pěstováním kávy vyhlášená, lahodil tradiční nápoj?
Je tady jiná, než na jaké si pochutnáváme doma. Ono to chodí tak, že si naše pražírny kávu v Kolumbii vyzvednou, ale upraží ji až v Česku. Tady to dělají asi nějak jinak. Kávu tu mají spíš hořkou, a to zrovna nemusím. Jsem spíš fanouškem kyselejších káviček. Pár míst, kde nám chutnala, jsme nakonec našli, ale na většině míst tady kávu nepiju.
I když je v Česku vesměs ještě chladné počasí, sezona se rychle blíží. Kdy vás čekají první závody?
Ve druhé půlce dubna pojedeme v Račicích nominační závody. Musíme tam vždycky potvrdit, že jsme se přes zimu neflákali. (směje se) V květnu pak v Maďarsku začíná světový pohár. Jinak se letos v Česku žádný elitní seriál nekoná, ale za to mám jednu novinku.
Povídejte.
U nás doma v Nymburce se na konci sezony pojede poprvé mistrovství republiky na dlouhých tratích a rozhodl jsem se, že zkusím závod na pět kilometrů. Sice takové distance normálně nejezdím, ale když je to v rodném městě, tak to nemohu odmítnout. (usmívá se) Navíc už budu mít po vrcholech včetně testu olympijské dráhyv Paříži, takže si jen trochu prodloužím sezonu. Hrozně se těším, že se ukážu před domácími fanoušky.
Trénuje s vámi také bratr Petr, který měl na podzim v rámci Dukly vojenský přijímač. Je na něm znát, že by ho vojna nějak změnila?
Zdá se mi, že už to není takový divoch, jako býval dřív. Možná dostává rozum… Souhlasím s ním ve více věcech, líp spolu dokážeme vyjít a víme, co chceme. Jestli z něj ale vojna udělala chlapa, to si říct netroufnu. (směje se) Ale co říkal, tak ho to v přijímači bavilo. Každou chvíli si prohlíží fotky, jak byl nakrátko ostříhaný.
Už jste spolu řešili, jestli do letošní sezony zařadíte starty v deblkanoi, na niž jste startovali na OH v Tokiu?
Počítáme s tím. V Guatapé jsme na deblu pár tréninků odjeli. Budeme se snažit něco předvést. Uvidíme, jak nám to půjde.
Jak jste vůbec řešili dopravu lodí do Kolumbie. Není to příliš krkolomná záležitost?
Ono je to jednodušší, než se zdá. Využíváme zázemí místního kanoistického klubu, takže si tady lodě můžeme půjčit. Pro letošek jsme se ale domluvil s polským výrobcem lodí, aby pro mě a pro bráchu kanoe poslali přímo do Guatapé. Další výhoda je v tom, že si je tady uschováme na další soustředění. A až jednou skončí éra našeho pádlování, tak sem buď bude jezdit od nás někdo jiný, komu by se mohly hodit, anebo se tu prodají.
