Kliknutím zvětšíte„Doufal jsem, že bych mohl pokořit hranici šestačtyřiceti vteřin. Výsledek byl pro mě ohromným překvapením,“ říkal v rozhovoru pro Deník dvaadvacetiletý Matěj Krsek, který bude v nadcházejících týdnech startovat na na evropském i světovém šampionátu.
Na mítinku Kladno hází jste běžel tři sta metrů volněji a napálil poslední stovku. Změnilo se na tom něco v Hodoníně, kde jste v závěru největší soupeře předstihl?
Bylo to podobné, ale došlo k malé úpravě. Na Sletišti mi chyběl kousek, abych se posunul výš, a přitom jsem cítil, že mám ještě dost sil. S trenéry jsme se proto dohodli, že začnu zabírat už sto padesát metrů před cílem, a vyšlo to. (usmívá se)
Letošní atletické léto proběhne v znamení dvou šampionátů? Jak obě akce pojmete?
Jsem mezi čtyřmi nejlepšími českými čtvrtkaři. Měl bych závodit na červencovém mistrovství světa v Eugene. Stejné by to mělo být i v případě mistrovství Evropy v Mnichově. Tam bych mohl startovat také v individuálním závodě. S tím jsem moc nepočítal, to je opravdu třešnička na dortu. Nicméně v tuto chvíli si tím nejsem úplně jistý. Řeším určité zdravotní komplikace a není vyloučeno, že se zaměřím jen štafetu.
Co konkrétně vás čeká v následujících týdnech?
Nejdřív týdenní soustředění se štafetou v Nymburku a krátce poté se přesun do Oregonu, kde strávíme nějaký čas před šampionátem. Po návratu budu mít pár dní volno, ale začátkem srpna bych měl závodit na mezistátním utkání do 23 let. Po něm už bude všechno směřovat k Mnichovu.
Léto máte docela nabité…
Je jasné, že nebudu mít žádné prázdniny. (usmívá se) Na druhou stranu mi to vůbec nevadí. Atletikou teď docela žiju. Hodně mě baví, i když jí nedávám úplně všechno. Třeba v Americe bude také čas na jiné věci. Mohu se tam klidně podívat na věci do školy. Těším se na všechno.
Jste potřetí domácí čtvrtkařskou jedničkou. Myslíte, že odpovědní trenéři vás už konečně zařadí do reprezentační štafety?
Myslím, že si toho všimli už dřív… Já bych se teď nerad vracel k tomu, že jsem loni odjel na olympiádu, ale v Tokiu nenastoupil proto, že jsem se nevešel do čtyřčlenné sestavy. Přednost asi dostali ti zkušenější…
Studujete Českou zemědělskou univerzitu, od podzimu si přidáte ještě druhou vysokou školu. Půjde všechno skloubit dohromady?
Očekávám, že to bude náročnější, ale Unicorn University budu studovat dálkově a nebudu vázaný na čas ve škole. Bude na mně, kdy se připravím. To mi vzhledem k zahraničním soustředěním vyhovuje. Na kempu se mohu učit stejně jako doma.
Studium vám zabere hodně času, o atletice zároveň tvrdíte, že jí nedáváte úplně všechno. Myslíte, že nastane doba, kdy bude pro vás číslo jedna?
Otázkou je, jestli se někdy rozhodnu dávat sportu úplně všechno. Mně současné nastavení vyhovuje. Snad by k tomu mohlo dojít v případě, pokud by mi delší dobu stagnovala výkonnost. Když se ale budu po krůčcích zlepšovat, zůstane všechno stejné.
V posledních letech odcházejí mladí čeští atleti studovat a trénovat na americké univerzity. Nezvažoval jste jako studijní typ tuto variantu?
Hlavou mi to proběhlo, ale já jsem spíš taková konzerva. Nabídky na zahraniční studium jsem měl. Asi by se jednalo o skvělou zkušenost, ale nezlákalo mě to. Zatím jsem po té možnosti nesáhl. Vyhovuje mi sportovat a vzdělávat se v Česku. Možná bych někdy v budoucnu vyjel na půl roku na Erasmus.
Vaším koníčkem je hra na klavír. Jak k tomu došlo a jak často k němu usedáte?
Předem musím zdůraznit, že se nepovažuju za klavíristu. Začal jsem hrát asi před deseti lety a přivedli mě k tomu rodiče. Dneska jsem jim za to vděčný, i když mě piano ze začátku štvalo. Ale později, když jsem chodil na základní uměleckou školu, mě to chytlo. Od té doby si hraju pro sebe. Dostanu se k tomu dvakrát týdně asi na půl hodiny a beru to jako odreagování.
Pomůže vám půlhodinka na vyčištění hlavy?
Musím říct, že ano. Když jsem nervózní nebo mám špatnou náladu, dokážu se do hry ponořit. Vypnu a pomůže mi to. Je to příjemný.
Jaké žánry máte v repertoáru?
Poslední roky jsem si oblíbil filmové soundtracky. Třeba z filmů Poslední samuraj nebo Počátek.
Třetí titul za sebou si říkal o malou oslavu. Proběhlo něco takového?
Přiznám se, že nejsem moc slavící typ. Sešli jsme se doma a mně to takhle bohatě stačilo. Bylo to velice příjemné. Celá rodina výhru a dosažený čas prožívala snad víc než já. (usmívá se)
12
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
