Jak k tomu došlo?
„Musím se vrátit k říjnovému Mistrovství ČR, do kterého mě nepustil zánět okostice. Nemohl jsem tak prodloužit šňůru dosavadních šesti republikových titulů. Vyhrál devatenáctiletý Kelvin Soquessa. Já pak na jaře pokračoval s novým realizačním týmem v přípravě na olympijskou kvalifikaci v Itálii. Nevyšlo to, ale akce byla hodnocená kladně, s prezidentem ČBA Markem Šimákem jsme o tom byli vyprávět v České televizi.“

Záznam z rozhovoru můžete vidět ZDE

Pak jste jel na přípravný turnaj do USA.
„Ano, začátkem dubna jsem s trenérem Štěpánem Horváthem a reprezentantkou Lucií Horváth Sedláčkovou letěl na turnaj USA Boxing International Invitational do Puebla v Coloradu. Krátce předtím jsem zaznamenal z ČBA signály, že bych snad měl absolvovat sparingový zápas s Kelvinem jakožto novým mistrem ČR. A pak zase že ne. A po návratu z Ameriky zase že jo. Prý je to podmínka další reprezentace.“

Není to fér, porovnat se s novým českým šampionem?
„Určitě je to fér, jenže takové měření sil mělo proběhnout třeba v lednu. Tedy předtím, než se rozjela ta olympijská kvalifikace, do které ČBA, potažmo Národní sportovní agentura a můj ‚mateřský‘ OLYMP, Centrum sportu Ministerstva vnitra, investovaly peníze. A než proběhly ty mediální výstupy s mou účastí ohledně dalších plánů. Takhle to vypadá, že se mění pravidla v průběhu hry.“

Sparing tedy nakonec proběhl.

„Ano. 1. května, pár dní před chystaným odletem na kvalifikaci do Thajska. Na odklad už nebyl čas. To říkám proto, že jsem zrovna chytnul nějakou střevní chřipku, takže jsem nastoupil oslabený. Akce proběhla podle dohody neutrální půdě, a měla být bez diváků, což já jsem dodržel. A tak mě na místě překvapil Kelvinův početný fanouškovský kotel. Bylo zajímavé vidět tam některé bulvárně známé postavy, které nepatří zrovna k české společenské smetánce. I v této nepřátelské atmosféře jsem cítil, že ve dvou kolech jsem měl převahu, až ve třetím měl trochu navrch. Jeho fanklub ho provolával jako vítěze, mě ale uklidňoval trenér Horváth i zkušený Rudolf Kraj, že jsem svou pozici obhájil. Jenže vzápětí mi prezident ČBA oznámil, že do Bangkoku poletí Kelvin. A že prý je mu to líto.“

To je pozoruhodný obrat.
„Úplně do protisměru. To musel způsobit nějaký hodně silný impuls. Prý nějaká komise rozhodla, že Kelvin byl lepší. Nechci být vůči němu negativní, je to sportovec jako já, na jaře solidně reprezentoval na turnajích v Anglii a ve Finsku. Jenže ty okolnosti vypadají zvláštně, ostatně ČBA k nim ani nevydala oficiální stanovisko. Není ani známo složení té ‚komise.‘ On totiž takový sparing probíhá bez rozhodčích, takže nějaké oficiální bodování tam není. Vyvolalo to údiv ředitele OLYMP CS MV Michala Volfa, který požaduje od ČBA zdůvodnění. Protože asociace už 4. dubna oficiálně písemně požádala centrum o moje uvolnění na olympijskou kvalifikaci do Thajska. OLYMP v této záležitosti poskytl komunikaci mezi resortním centrem a ČBA ombudsmanovi Českého olympijského výboru. No a kamarád, reprezentant Martin Pinc, za této situace prohlásil, že není po psychické stránce připraven reprezentovat, protože neví, co od vedení ČBA očekávat. To je lidsky silné gesto.“

Připouštíte si nějakou chybu ze své strany?
„Ano – prostě jsem se v té Itálii měl kvalifikovat. Pak už by ‚nebylo o čem.‘ Teď můj olympijský sen končí. I kdyby se ombudsman ČOV vyjádřil v můj prospěch, kvalifikace v Thajsku proběhne beze mne. Kelvin by měl zabojovat, protože pokud ne, tak s ohledem na postoj Martina Pince nebude mít v Paříži český mužský box nikoho. A ještě jedna věc mě zaráží – už v polovině dubna, kdy ten sparing ještě ani nebyl dohodnutý, mi jedna významná česká boxerská persona avizovala, že podle ‚jeho informací‘ bylo rozhodnuto, že já prostě na olympiádu nepojedu. Nevěřil jsem tomu.“

A další plány?
„Všechno je to moc čerstvé. Jeden cíl je ale jasný – na podzim na národním šampionátu si vzít titul zpátky a ukázat, kdo že je česká jednička.“

Petr ŠIKOLA