Ve svých sedmnácti letech se připravuje na dosavadní vrchol kariéry, mistrovství Evropy v německém Geisingenu. Na přelomu července a srpna i tam bude myslet vysoko, byť konkurenci nezná dokonale.

„Sezona se mi zatím povedla. Vše – tedy republiku i závody Evropského poháru, jsem ale podřídil přípravě na mistrovství Evropy," říká sedmnáctiletý odchovanec SKK Kladno, který dnes už jezdí za oddíl KSB Modřany.

Na zmíněném mistrovství České republiky v rychlobruslení na dráze získal na jediné české pořádné dráze v Benátkách nad Jizerou v kategorii Junior čtyři tituly mistra ČR, a to za vítězství v závodech na 500 m, 1000 m, 5000 m (vyřazovací) a 3000 m (bodovačka). V květnu navíc opanoval i půlmaraton a začátkem června vybojoval mistrovský titul také na silničním okruhu.

Solidní bilance.

„Spíš se specializuji na krátké tratě, ale letos mi sedl i půlmaraton a silnice," těší mladého Kladeňáka.

Aleš, jak už bylo řečeno, začal před šesti lety v Kladně, v klubu SKK (Sportovní a kondiční klub). Jeho zvláštností je, že se tady pod vedením trenérky Šárky Pinďákové věnují každý měsíc jinému sportu. Ceplechu bavilo klasické bruslení, ale kolečka ho vzala mnohem víc. Zejména ta rychlejší, protože zatímco rekreační borci používají brusle fitness, profíci mají speedy. Jsou nižší, šijí se z karbonových vláken (kvůli váze) a mají větší a točivější kolečka.

Přijít mohou až na padesát tisíc korun, takže je vám jasné, že dělat tenhle sport, to chce chce vážně lásku. Profesionálů je totiž asi šest na celém světě. „Rodiče jsou rádi," usmívá se mladík a dodává, že na bruslích musíte mít víc sad koleček: na trénování, na závody, na vodu, na sucho. K tomu každý víkend v sezoně cesta na Evropský pohár či jiné závody. Opravdu to chce oběť.

Ale i Alešovu. Ráno vstává v šest hodin, míří do školy (sportovní gymnázium v Praze), pak na trénink. Návrat domů – desátá hodina (večerní) odbila.

Z původně hokejisty (jak jinak v Kladně) se přesto stal inline bruslař, a protože ho to bavilo a měl i moře talentu, putoval do Prahy, do specializovaného oddílu KSB Modřany.

Tam mají i tréninkovou dráhu, ale závodní, ta je v Čechách pouze jediná, v Benátkách na Jizerou. „Naštěstí máme blízko do Německa, kde je drah mnohem víc a kvalitních. U nás ještě závodní jízda na kolečkách tolik populární není, ale blízko za hranicemi v Německu a třeba i v Kolumbii je rozšířená daleko víc. V Kolumbii je to národní sport a na inlinech jezdí tři miliony lidí," překvapuje Ceplecha.

Abyste se stali členem závodního týmu inline bruslařů nemůžete mít pro strach uděláno. Na dvousetmetrové dráze se pohybuje pohromadě třicet jezdců, a byť jsou fyzické kontakty zakázány, je to při průměrné rychlosti borců 40 km/hod. pořádná mela. A třeba v eliminačním závodě, kde v každé kole vypadne ten nejhorší, se jede, jak říká Aleš, doslova o život.

„Taková Martina Sáblíková se na startu postaví a jede sama proti času. Náš sport mi přijde mnohem zajímavější. Jede se v obrovském balíku, všichni se strkají, všude nějaké nohy. Samozřejmě se občas spadne, což není legrace, ale většinou jsme jen odření. Mívám tak jeden pád za sezonu," vybavuje si Aleš Ceplecha, jemuž už naměřili rekordní rychlost 59 km/hodinu.

Na úspěchy z evropských či světových šampionátů v budoucnu pomýšlet může, na olympiádu však zatím ne, v programu her inline není. Naději přesto má. Tento rok uvažoval mezinárodní olympijský výbor, že inline bruslení do programu letních her zařadí, ale nakonec dostal přednost zápas.

„Ještě mám čas, je mi sedmnáct a na vrcholu budu doufám později. I když kolena už občas bolí. Každý doktor vám řekne, že sport ano, ale vrcholový bude mít vždycky nějaké následky," vypráví moudře neskutečně rychlý bruslař, o němž možná ještě pořádně nahlas uslyšíme.