Honzo, co jste v tom „karavanu“ už během léta stihl?

V autě už bydlím měsíc a půl. Byl jsem na letišti v jihočeských Strunkovicích, kde jsem tréninkově létal s tamním kamarádem. Pak jsem absolvoval Plachtařské mistrovství ČR juniorů v Jaroměři. Potom jsem si zase na základě kamarádské dohody zalétal na letišti ve Velkém Poříčí. No a zatím poslední akcí bylo dvoutýdenní soustředění Aeroklubu Kladno v Hořovicích. Jiná letiště totiž nejsou tak omezena letovým provozem na Ruzyni jako to kladenské.“

Na juniorském MČR jste „jen“ dorovnal loňské debutové umístění.

Ano, skončil jsem opět na 14. místě z celkových 31. Před poslední úlohou jsem přitom byl desátý. To bylo dobré vzhledem ke špatnému začátku. První úlohu jsem totiž nedoletěl. Pak jsem ale postupně stoupal pořadím. V ten poslední den jsem ještě chtěl zabojovat, ale moc jsem „tlačil na pilu“, vyústilo to ve špatný odhad a přistání do pole.

Oproti loňsku se nezúčastnil klubový parťák Jan Kostka. Byla to nevýhoda?

Honza, ač ještě student, byl pracovně zaneprázdněn. Mimochodem, i když je ve svých 23 letech soutěžně ještě junior, v aeroklubu už je instruktorem. Letos jsem se tedy domluvil s jinými kamarády, s Tomášem Jílkem a Tomášem Hulmákem, přestože jsou z jiných aeroklubů. Soutěžili jsme totiž na stejných typech ASW 15. Ta spolupráce spočívá především ve vzájemné informovanosti o stoupavých proudech – víc lidí logicky prozkoumá větší prostor než osamělý letec.

Organizátoři MČR se střídají, nebo se spoléhá na ty osvědčené?

Střídají se. V prosinci si kluby si zažádají o přidělení pořadatelství. Aeroklub ČR pak vybírá pro tři akce – mistrovství juniorů, dospělých a mistrovství regionů. Místa konání se střídají, aby se vyloučila opakovaná výhoda „domácího prostředí“ – a je to i zajímavější zalétat si na různých místech. Juniorům Aeroklub ČR hradí startovné. Na mistrovství se také vybíraji piloti do juniorské reprezentace. Tam už je podpora větší – třeba poskytnutím letadla na celou sezónu.

Na soustředění aeroklubu se Kladeňákům vždy podaří vylepšit pořadí v „letecké lize“.

Jde o Celostátní plachtařskou soutěž, tzv. CPS. Do ní se započítávají tři nejlepší výkony pilotů za každou sezónu – třeba v mém případě zhruba z celkových třiceti letů. Eviduje se pořadí individuální i klubové. Právě Kladeňákům dává každoroční soustředění ideální možnost pro dobré lety, protože se vždy koná dál od stísněných prostorů kolem Ruzyně. V soutěži se dlouhodobě pohybujeme v „klidném středu“ klubového pořadí. Já jsem mezi juniory aktuálně jedenáctý ze 79, celkově pak 102. ze 763.

A jaké jsou plány do budoucna?

Krátkodobě chci dorovnat letošní dluh vůči své další velké sportovní zálibě – lezení. Jsem instruktor, a vedle brigád je to i můj zdroj příjmů pro létání. Lezu na stěny i skály… V září chceme v partě šesti instruktorů vyrazit do Portugalska. Samozřejmě tím Tranzitem. V autě je dílna, dřevěné patro na spaní. Když ale namontuji zadní sedadla, musí se „postel“ zmenšit. Je to hodně variabilní. Ideál jsou tři lidé, limitní počet je šest, to se spí i dole na podlaze. Ale do Portugalska vezmeme stany. Na podzim bych si rád zalétal „ve vlně“. Zhruba řečeno – když vzdušný proud vane po úbočí hory, tak za vrcholem neklesá, ale pokračuje dále nahoru. Lze dosáhnout velkých výšek. Tam už je zima, teplota kolísá hluboko pod nulou a létá se s kyslíkem. Jinak začnu studovat na ČVUT, v inženýrském studiu bych se rád zaměřil na letectví a kosmonautiku. Nikoli ale pilotní směr, létání pro mne zůstane sportem. Výhledově bych si rád zalétal v horách, v Tatrách či Alpách. A pak je tu jeden zatím spíše sen než plán – plachtění v Austrálii…

Petr ŠIKOLA

Jan Beran a jeho tranzit v akciZdroj: archiv Jana Berana

Jan BeranZdroj: archiv Jana Berana